Jaku barvu ma včil Ostrava
Kdysyk to bylo jednoduche. Ostrava měla enem jednu barvu – černu jak but. V mojim chvilkovym depešackim obdobi mi to aji vyhovovalo, bo sem nahazal všecke hadry do Duhi – to byla taka barva v prašku, keru mama zehnala tenkrat od kohosyk vyměnu za mandarynki. Mama to chvilu povařyla v hrňcu, vytahla, pověsyla na šňuru a jak to vyschlo, mělo to měť barvu, kera byla vyznačena na obalu. Ale bo ji bylo malo a ja sem chtěl měť obarvene všecko, vyšlo to spiš tak do tmavošede s černyma a světlyma flekama. Vypadal sem spiš jak komiňař po ekskurzyji v pekarni, než jak depešak. Tuž sem se na to vysmolil a přeoryjentoval sem se ze dňa na den na ace blesk dece, bo mě ti nagelovani pajtaši stejnak něbavili. A ja sem měl spiš take divne afro. Ale to sem vjel na vedlejši ulicu.
V Ostravě se už paru roku kona hudebni veselica, kera se rozliza jak egzem na noze, ni enem počtem dňu, ale aji po centru a okoli. Kdysyk ji stačila Stodolni a nejvěči plac byl u Bauhauzu, potem to protahli až na Černu luku a včil už obliha aji hradby. A tuž čemu ni? Šak muzyka leči.
Na prvnich aji druhich Kolorach sem byl se staru partyju. Věčina z nich je celkem vybirava, tuž sme prvni v programě zaškrkali alternatyvni grupy, kere chceme slyšeť, potem sme dřystali u stanku s kofolu a rumem a nakoněc sme skončili pod podyjem na Kryštofach a mavali rukami jak na kuzelnickim bale.
Rad spominam na ty bubenmajstry, keřy hrali v kamijoně. Ti byli fajni. Pozvali aji ludi okolo, aby se tež zavalili do tych hrňcu. Valil sem do teho jak když sem kdysyk babce klepal pulroku něklepane tepichi. Akurat z teho bylo meň prachu. Nakoněc mě Mirek, byvaly bubenik, musel tahať nasylim, že co se tam motam, jak němam rytmus. Vul jakisyk. Jak němam rytmus? Ja, kery dokažu vygrgať prvni verš Internacyjonaly? Ani mě něněchal domluviť s tym bubenštajgrem, esli němožu pokračovať po Evropě s nimi.
Iny kolega v ten čas posluchal balkansku muzyku, tuž mě vytahnul na jakusyk balkansku dechovku. Nazev už se něspomenu ani jak by mě posmykali dvumi kombajnami přes pole pasti na medvědě. Moc mě to nězaujalo, bo jak sem viděl ty jejich truby jak z Vlachovki, pravil sem se, že to budě na prd. Ale jak se do teho všecy syncy opřeli jak Žabčik do zbijački, v duchu sem se jim omluvil, bo taku muzyku sem eště něslyšel. Ku koňcu sem taňcoval jak rodily jugoslavec a eště před barakem sem řval na cele kolo Ka-la-šny-kov! Ka-la-šny-kov! Možna aji temu mě druhi den susedi zdravili jaksyk uctivějši.
Prvni ročnik se mi moc libil, bo to bylo cosyk noveho. A ta kofola s rumem za dvacku byla tež fajna a jak sme zmokli, člověk se ani něuvědomil, keru už ma v sobě a taňcoval až do zblbnuťa. Aspoň se myslel, že tancuje. Druhi ročnik už byl taki moc komerčni. Kofolu už něčepovali ani bez ruma a vyrostly tam jakesyk vi aji pi zony, z kerych mě furt kdosyk vyhazoval, jak sem chtěl po paru pivach zyšťovať, keřy gizdi su rovnějši než ja s Marcelem. A moji bubenicy tež kajsyk zabludili.
Každy rok se přemluvam, že zas zajdu, ale jaksyk se nědařy. Letos už sem malem kupil listki, furt sem to odkladal a odkladal, až je po tym. Ale za rok určitě zajdu, esli to nězruša a zaspominam na stare časy. Jak pry už tam maju děcke kutki, tuž tam dame Danka a pomačkame se s Blanku přymo pod podyjem, ať už budě hrať co chce. Esli mě do te doby šlak nětrefi.
Ladik větrovec
Eště se musym vratiť naspatek k te hicove kalvaryji. Větraki od "hodneho" Ladika nam fukaly do pysku a horko něpolevovalo. Jakisyk rypal – myslim že Kamil – se pohrabal v pracovnim něřadě a rozněs mezy bandu, že jak je kolem třyceti ve stinu, tuž je hlavni štajger poviny udržovať sluhi přy životě podavanim dostatečneho množstvja tekutin. Jura navrhoval fernet, ja pro změnu slivku, ale Kamil pravil, že nam obum šibe, bo co by to bylo za šefa, kery by na pitny režim daval luďam chlast? Pravil sem, že fajny šef. Kamil enem mavnul ruku a valil to vysvětliť Ladikovi. Po pulhoďce, kdy sme slyšeli zpoza dveřy zajimave uryvki jak ze stěnove basnicke tvorby navštěvniku hajzlu na hlavnim nadru, se vratil rudy jak spartakijadni trencle, ale tvařyl se vitězoslavně. Za dalši pulhoďku dotahnul Ladik dva baliki miněralek a pravil, ať se jaksyk podělime. Po obědě přyšel pozdějši jak ostatni, bo byl asy na poradě u vyšich a nejvyšich a nasmoleně nam začnul vykladať, že podle nejvyšich mame pitny režim v kohutku v umyvadle, tuž čemu utracať chechtaki, kere se možu zužitkovať inač. Potem začal škemrať, esli mu ty miněralki, z kerych už mezytym zbyly enem piksle, něproplatime, ale všecy se tvařyli kameně jak čerstvy chleba z Bily, tuž pochopil a šel trucovať do dočasně svojeho kancliku po šefovi.
Někeřy z nas maju okna na jižni stranu, tuž ti němusa v tym hicu jezdiť ani na dovolenu k mořu. Jura sedi hned pod oknem, tuž aby zaprotestoval proti nělitostnemu vedeňu, doněs se z domu lavor, dopoledně, jak začli topiči na slunku hicovať, se tam napustil zymnu vodu a čabral se v tym hnaty, špluchal u teho a prospěvoval se protestsongi – rozeny provokater. Špluchal ale enem do te doby, než vyšpluchal tak zliter na zem, kaj vedu prodlužki ku komputeram. Druhi den už visela na dveřach Laďovu pazuru psana cedula, že veškere lavory a podobne nadoby na vodu su přysně zakazane.
Jak ten hic všeckim leze na mozek, lezu oni za Laďu a drbu ho jak financ kozu, ať s tym cosyk robi, že se v tym něda robiť. Ten se enem vsteka, že jeho foter syce kdysyk uměl poručiť větru a dešťu, ale bo Ladik něbyl hodny, tuž ho to něnaučil. A pry čemu se furt stěžujeme. V zymě sme vyryvali, že je zyma a včil nam zas vadi horko.
V utery byl Ladik na drbacy poradě u naměstka. Porada probihala tak, že ho naměstek dodrbal jak mama mikrovlnku, že ho zdrbalo ekonomicke, že pry naš usek vykazuje spotřebu eletryki tajak menši bar s hracymi automatami. A pry se doslechnul, že Ladik dotahnul do kancliku jakesyk pofiderni větraki, tuž beztak to je kvuli nim a ať s tym cosyk robi, bo budě bez premiji. Ladik vletěl do každeho kanclu, drapnul větrak, Jurovi musel nasylim, bo ten se přyvazal eletrycku šňuru k pazuře a vyřvaval, že enem přes jeho mrtvolu. Potem ich odtahnul k udržbařum, aby ich prověřyli, esli se kerysyk amaterski kutil nězrobil jakisyk turboenergosupervětrak. Ani odbornicy z udržby ale něnašli nic.
Ladik od te doby bluma po kanclikach jak turysta s alzhajmrem a něnapadně kontroluje, co ma kdo zastrčene v zasuvkach. Pepik, kery se s nim pohadal kvuli varne konvicy, se od te doby robi ajskafe – zaliva se granko s kofeinem zymnu vodu z kohutka. Ladik totiž prvni tvrdil, že konvice možu byť v každym kancliku, že to neni nic proti ničemu a že to aji schvalily odbory. Potem zas, že nam stači enem jedna na patro, že to ma odběr jak byk. Nakoněc pravil, že ať se dal vařyme kafe všecy, že to obhaji, tuž to mu už Pepik jebnul konvicu na stul a fajně volenymi slovami z anatomicke přyručki mu doporučil, kaj se ju ma strčiť.
Už aby se vratil šef. On byl syce semtam tež divny, ale Ladik to je egzemplař jak z bichle "Duševní poruchy a jak s nimi žít". Včera mě potkal dole u dveřy, jak sem se vracal z kantyny, tuž sem se ho zoptal, kdy mam odevzdať tu spravu pro [cenzura], co po mě chtěl eště šef. Ladik zařval vyděšeně na cele kolo, že co to tu vyřvavam, že nazev je tajny a ať šeptam, bo něpřytěl naslucha. Něchapavě sem se rozhlednul po prazne chodbě, kaj akurat v dalce prohravala sekretařka na body s kafematem. Chudak, asy mu už z teho horka definytyvně jeblo v pale.
Borak maly, plazy se kanclikami jak ryběnka hajzlem a kontroluje zasuvki, ale štrnasť dni se něvšimně, že se pulka kancliku chladi mistnosť odevřenymi Galekskami, kere nam zustaly eště z dob blahobytu. Tuž to asy něbudu ačkove spotřebiče, no ni? Raz se vul enem zoptal Jaruny, čemu to ma odevřene a ta mu s gzychtem třeti sochy na Karlově brydži vysvětlila, že ju pravě odmražuje. Tuž taki vul nam včil robi šefa.
Ten kery tancuje s vosami
V sobotu sem planoval ten Hlučin. Domluvil sem se s Blanku, ta přemluvila aji Danka, bo ten jak slyšel ve spravach, že su všude synice, odmital vlesť do ine, jak chlorovane vody. Ale nakoněc sem se stejnak někupal.
Foter měl zas po dluhe době měť v sobotu sraz se svoju staru partyju z podzemja. Ti jeho přestarli krtci se dycki slezu u nas na zahradě, podřystaju tam o starych časach, zežeru jakesyk ty grylovane zviřata, pochlašču cosyk, narobja burdela a na druhi den se zas rozejdu dom tajak by se něchumelilo. Šak už vitě, jak to dopada. Přemluvil mě, abych mu tam v patek navečer pomoch zavesť jakesyk to žradlo a chlast, aby to němusel na stare kolena tahať lokalku. Fotrovi rad pomožu bez řeči, bo ten u teho něma dycki tolik přypominek jak mama. Ta do teho dycki zavleče těžki porod, a co ju stala moja vychova a kolik vyhodila chechtaku za hrački a hadry a tež cosyk o něvděčnosti a to se s ňu potem jedě felinu hned radostnější.
Naložili sme bebechi do kufra a vyrazyli. Byl sem zvědavy, co za burdel tam zbyl po tydeni navštěvě segry, gizdu a makaka z minuleho tydňa, o kere sem se doslechnul mezy řeču od Blanki. Na prvni pohled to po přyjezdu vypadalo stejnak tajak dycki. Vyložil sem bebechi, popřal mu fajnu akcyju, tež sem mu pravil, ať to s tym chlastem něpřehaňa, ať ho zas něodvezu, uhnul sem před jednu přes pysk a valil dom. Měl sem domluveneho scuka na jedno dvě s bandu z baraku a bo už sem dluho něbyl na pivo, těšil sem se jak zoofil na ekskurzyju do jatek. Jak sem se doma převlikal ze spocenych hadru a chistal se vyrazyť, naraz tydlifon. Foter. A kura, to musy byť cosyk važneho, bo on tydlifon moc něpouživa, bo podle jeho řeči "...lepši se domluviť zpysku v pysk...". Chvilu sem myslel, že je navaleny, ale to mi něštymovalo s tym, v jakim stavu sem ho tam něchal a že by se za tu dobu zrychtoval jak sedum divek? Jak sem zapnul překladač, kery sem už kdysyk parurazy použil, jak foter došel dom nad ranem z jakesyk kulturni akcyje, naraz sem mu rozuměl. Pry ho pobodaly vosy a mam mu přyjet pomosť a že to hovado od segry zabije hned jak mu opadně ten otok z celeho fotra.
Tuž co se dalo robiť? Jak sem dorazyl na ten naš hektar, foter nikdě. Prolez sem to tam cele a až vzadku sem našel paru nasranych vos u jakesyk žlute paski. Šel sem zpatki k te naši chatrči a naraz vidim za oknem fotra, jak mi mava rukami jak by taňcoval jakisyk moderni hopsasak. Tuž přydu tam, foter odevřel dveře enem tak, abysem prolez a hned zas zabuchnul. A do štajgrove řytě!, pravil sem se nahlas jak sem ho viděl. Foter vypadal jak živa reklama na Mišelin. Ptam se, co robil. Začnul mi potichu vysvětlovať cosyk o jakesyk pasce kolem křaku, keru zerval, bo nevěděl čemu tam je, zrobil paru kroku a naraz byl na navštěvě ve vosym hnizdě. Tuž s vosami se uměl dycki poradiť. Vytahnul mamin stary libar, zapalovač a vyrazyl zrobiť vosam kremačku. Tuž či možetě chtět po starym haviřovi, aby znal vzorec, podle kereho se da spočitať, kolik libaru je třa na iks vos, když ipsylon je směr větra a zet je rychlosť od hnizda utikajicyho fotra? Nakoněc sem to viděl tak, že vos bylo přynejmenšim iks plus padesat. Jak je stary, tak je hlupy, pravil sem mu. Naštěsti byl tak otěkly, že se němoh braniť.
Jak skončil, dychal jak tuberak po vyletě na Lysu, a pry esli su eště před dveřami ty bestyje, že je jasně slyšel, než sem dorazyl ja, jak se domluvaju, kaj najsť v šopě šrubovak a jak rozebrať ten zamek. Vosy jed je horši jak ukrajinska samohonka a foter měl teho v sobě tak ze štvrť litra, tuž se neni co diviť, že mu to zahibalo se zavitami. Naložil sem ho do feliny a valili sme na pohotovosť.
Kdo by čekal, že v patek večer tam budě jeden pobodany Razovity Občan Města a roba s mladežnikem, kery se zeblul, než přyšel na řadu po te ikebaně. Foter statečně seděl a snažil se dychať zbylymi otevřenymi porami. Jak sme se po třyštvrtě hodině dostali dovnitřku, dochtor ho prohlednul, cosyk mu pichnul, ale fotrovi se furt jaksyk zle dychalo, tuž ho poslali na Fifki. Tam ho proměřyli skrznaskrz a nakoněc se ho tam něchali, pry pro zycher. Zajel sem mu eště dom pro pižamo a jakesyk ty bebechi na myti, sklidnil mamu, od kere sem poprvy raz slyšel "ten stary cyp!", že ho enem pichla vosa a zavez mu to zpatki. Jak se se mnu lučil, pravil mi, ať ty bestyje dorobim, že ma v šopě eště stary bijolit. Ten pry dycki fajně hořel.
Doma sem potem zavolal segře, čemu cosyk něřekli, jak tam byli a našli tam ty vosy a čemu tam byla ta paska s tym napisem Policyja. Ta se chvilu krutila jak vlasy v syfoně a nakoněc z ni vylezlo, že to objevil makak a bo se mu ty iněkčni muchi něchtělo likvidovať, vymyslel se storku o tym, že u nas na zahradě našli poliši bombu, aby odradil gizdy. Ani sem se něptal, kaj vzal policejni pasku. Ten vul ma asy zname všude. Povykladal sem ji, jak to fajně prospělo fotrovi, doporučil ji, ať pourguje tu umistěnku do ostravske zoo a šel chrněť.
V sobotu bylo rano celkem chladno, tuž Blance ani něvadilo, že sem ten Hlučin zrušil. Slibil sem ji ale, že se k ni stavim na kafe a zbytki z oběda hned, jak vitězně zruinuju ten vosy pluk. Cestu sem se stavil v Hornbachu a kupil pro istotu třy jakesyk spreje. Stalo to syce skoro štyry sta, ale jak sem se přečital navod, bylo mi jasne, že po tym poscypaju ni enem vosy, ale aji veverki v nědalekim lese. Zaspominal sem, jak sme s bandu jako mali gizdi na haldě vypalovali vosy hnizda a robili z nich male letajicy Husy a celkem sem se těšil. Jak sem dorazyl na zahradu, trochu sem změnil nazor, bo včerejši fotrova akcyja vosam moc něuškodila. Vypadalo to, že se přyvolaly na pomoc kamaradki, bo tolik ich tam přecy němohlo byť předtym. Litaly po pulce zahrady jak male zmatene grypeny a zpoza plota na mě posměšně volal cyp sused, ať se skrotim ty domacy zviřatka, že mu lezu do piva. Něvšimal sem se ho a šel pohledať jakesyk stare hadry. Něvim čemu mi v pale blikalo, že tu musy kajsyk byť včelařska helma, ale po pulhodině hledaňa mi docvaklo, že v šopě najdu tak maksymalně haviřsku. Navlek sem se aspoň tu, ale cytil sem se jaksyk zranitělny v gzychtě, tuž sem se kolem něho aspoň omotal bavlněnu plinku, co tam měla segra odloženu po gizdach (vypranu!). V šifoneře se starymi hadrami, v kerych by něšel nikdo už ani na ples bezďaku, sem našel stary koženy kabat, kery sem raz dostal k vanocum od dědy a v kerym sem kdysyk skušal baliť robki na dyskach, ale marně, bo se mi enem řechtaly a furt zdvihaly haksně a pry kaj mam bleski. Kompletně vystrojeny sem moh vyrazyť na steč. Jak mě viděl sused, jeblo to s nim do rybiza. Jak se dořechtal, zmiznul v chatce. Ja sem se eště vratil do šopy, navlek se igelitove sački na pazury, stare polaki až po kolena a deprem včil sem byl komplet. Stary Benda, co nas učil na zakladce branu vychovu, by ze mě měl radosť. I pe cha o jak na jaderny vybuch.
Pomalym krokem sem se bližil k hnizdu něpřytěla, dva spreje zastrčene v kapsach kabatu a třeti fikaně skovany vzadku za paskem, abych něprozradil hned svoje všecke zbraně. Pohvizdoval sem se melodyju od Eňa Morykona a přysaham, že sem cytil aji ty ostruhi, jak mi zvoňa přy každym kroku. Čim sem byl bliže, tym sem měl istějši a pevnějši stisk, ruki na sprejach se přestaly chvěť a ukazovački zaujaly polohu prave poledně na knyplach. Jak už sem byl na dostřyk, tasyl sem freonove kolty, zamiřyl, zmačknul a obchlistlo mě. Do štajgrove řytě! Něskontroloval sem zaměřovani ventylek-vosy hnizdo, bo přes tu plinu sem se potil jak slevač v norkovym kožuchu a guvno sem viděl. Dal sem se to k pysku, abych skontroloval, kaj je ta ďura. Možna sem to v tym zmatku aji trochu zmačknul, bo sem na plině cytil jakesyk mokro. Změnil sem směr a palil jak zjednany. Koněčně to kropilo vosy. Akurat že ty bestyje, jak zystily, že to na nich leju dvuma prudami tak meter daleko od sebe, našly se misto mezy tym a začly planovať. Zalitoval sem, že sem něvzal zapalki. Potem sem chvilu asy nědaval pozor, bo sem potřeboval protřepať karabiny a mezytym ty bestyje vyslaly jednu sviňu mezy rukavicu a pazuru. Zařval sem jak trybuna na Baniku, jak se nahodu kerysyk z tych modrych synku dostaně k balonu a cytil sem, jak mi ten jed v žilach dodava novu energiju. Jak tatranki. Nastal čas tasyť posledni trumf. Vytahnul sem eso – nejdražši sviňstvo, skoro za cenu litru ferneta, kleknul se na jedno koleno, chvilu zvažoval, že zrobim efektni kotul přes prave rameno jak v tych akčnich filmach, ale jak sem se v te rychlosti spočital, kaj bych skončil, spokojil sem se enem s tym, že sem vypalil tych stoštyrycet korun v jedne dluhe davce vosam do tisycovki překvapenych očisek. Potem sem enem sfuknul pomyslny plameň a zataňcoval se vitězny taněc.
Jak sem stanul a oprašil se, deprem sem se všimnul, že sused mě nadšeně foti zpoza plotu. Tuž nězabili bystě ho? Jak mi potem ukazoval na dyspleju fotki, na kerych sem vypadal jak karate kid ze zvlašni školy křyženy s pulnočnim kovbojem, pravil sem se, že přyště v tym Hornbachu kupim aji arzen. Ten vul se malem udusyl, jak se řechtal jak vitěz velke pardubicke a pry, že to bechně k začatku naši chajdove osady na nastěnku a da tam heslo Nejlepši zahradkař měsyca. Teho arzena tak ze dvě kila.
Jak sem se zevlek z teho atomburdela, umyl se gzycht a pazury a namazal se tu bulu na ruce, kera se podezřele nafukla, jakimsyk gelem, co měla mama v lekarni, čučim z okna a od brany leze k chajdě jakasyk znama postava. Ten stary bravek Ota! Proklel sem den, kdy kerysyk ten prvni krtek našel prvni kuski tych šutraku, co tak dobře hořa. Vysvětlil sem Otovi, že akcyja je zrušena, bo fotra popichaly vosy. On na to, že vi, bo mu už kdosyk volal, ale že se mu něchtělo věřyť, bo foter ma dycki take dobre klobaski, že to přecy kvuli jakichsyk vos nězrušil. Tuž ten se musel jebnuť pořadně hajcmanem do paly, jak eště robil a to su včil nasledki. Přes deset minut sem mu vysvětloval, že fakt nic něbudě a dědek enem furt mlsně nakukoval přes moje ramena a mlsně se oblizoval. Nakoněc sem podumal, co sme to s fotrem v ten patek vlasně přyvezli a vytahnul sem věnec špekačku, pověsyl mu to kolem krku, pravil mu, ať se to ogryluje doma na sporaku a vytlačil ho ven.
A vul sused se enem smjal a smjal. Musym to promysleť s tym arzenem, ať mě nikdo něpodezřyva.
Jak idě život
Co se to tam nahuře robi? Taki hic něpamatuju. Rano v lokalce je smradu jak v Cařyhradu. To ti, co meškaju blizko svoji roboty, něznaju. Doma tyden něpoteče tepla voda a ni každy je otužilec, tuž kupani odklada na sobotni navštěvu kupališťa. Neska tež. Nastupim, lapnu na volne misto k oknu, na sedadlo přede mnu lapně chlop v tesylkach, kere pamatuju eště burzu v Hrabuvce za haldu a začně vypušťať ferona mony. Znatě taki ten smrad, jak člověk přenosy pleteny sveter a aby na sebe něupozorňoval, než mu ho kdosyk vypere, naleje na sebe jakusyk sračku, co dostal pod stromek? Tuž ten dostal místo pitralona asy Bref. Snažil sem se trumfnuť rekord v potapjani na jeden nadech, ale vydržel sem dycki enem tak zpulminuty, než sem začnul červenať a mladežnica, kera visela na tyčce nade mnu, se mě jaksyk podezřyvavo prohližala, asy esli němam infarkt. Jak na potvoru jel ten tesylovy pajtaš eště dal, jak ja, tuž sem vystupoval zadychany jak potapjač-sklerotyk.
Šefa furt zastupuje Ladik. V ponděli nam zařydil na udržbě do každeho kancliku jeden větrak, abysme se tak něpotili a zvyšila se produktyvita roboty. Tuž něvim, esli to pomože. Ono to ma vrtulu jak taki ten eroplan na gumu z trencli – ten Komar -, co sem ho se synkami pušťal na cestě za barakem, jak sem byl maly gizd. To bylo cosyk. Dřevjana tyčka s vyfrezovanu dražku, polistyrenove křydla barvy stravene hrachovki na vychazce, umělohmotne kolca na takich tenkich dratkach, umělohmotna vrtula a hlavně guma. Postaviť to dokazal za pět minut aji meň zručny učeň zvlaštni školy. Potem se to natočilo, až začla guma robiť uzliki a buď stě to hodili a nebo pustili ze země. Tym šikovnějšim se to vzněslo, tym meň šikovnym to přejel sused-zbohatlik ve warburgu. Něskaj jak to něma dvě vrtule, benzynovy motor, štyry pohiblive bazmeki na křydlach, vyškovce a směrovce a něda se to řydiť radyjem, tuž to je guvno eroplan. Kaj su ty časy.
Ale to sem odbočil. Ono to moc něvětra, akurat to fuči do oči a člověku potem slza oči jak když čita v gazetě o nove vladě. Na obědě sem stal ve frontě za naměstkem a než sem se dostal na řadu, dumal sem, jak se zrobiť v jeho kancliku odlučene pracoviště. Ta bestyja vi, keru kliku spravně natřeť sylichromem, bo ma v kancliku klimatyzacyju. Temu se to organyzuje, jak tam ma jak v galeksce, jak je venku třyatřycet. Nad taliřem mě to vymyšlani přešlo, bo sem měl co robiť, abych uhryz to dušene vepřove (esli to bylo vepřove a esli to vubec bylo maso...).
Člověku se v takim hicu něchce dychať, natož cosyk robiť. Do koňca šichty to je dycki utrpeni. Jak chlašču poobědoveho resuscytačniho turka na spraveni chuti a zněutralizovani obsahu žaludka, přectavuju se, jak by mi bylo na kupaku. Naloženy ve vodě jak kvašak, semtam zamachrovať kraulem před jakusyk robku v přecpanych plavkach, potem chvilu zapozovať na břehu a nalakať robki z okolnich dek na naolejovane opalene svaly, kere blyšťa na slunku jak Korn bez čapki. Do teho se ozve "Nespi, zhani tě Ladik!" a na břehu zustaně stať chlop v šesť roku starych plavkach, kere už přypominaju punčochače, s koňcami ruk a noh barvy, jak by šel po štyrech přes kaluž prymaleksu, se svalami jak študent dopisoveho kurzu kulturystyki a s břuchem jak by nosyl mlade od klokana.
Už mi z teho horka šibe. V sobotu zajdu na Hlučin.
Buch egzystuje!
Včera sem se vratil po tydňu valaňa se namazany masťu proti slunku, kupaňa se a očumovaňa vrchnich aji spodnich dilu plavek a porovnavaňa s Blančinymi (tuž jasne, že hodnotim enem barvu) a inych fajnych dovolenkovych kratochvil (hromadki furt na stejnym mistě a ve stejnym počtu). Byli sme s Blanku na jejich chajdě sami, bo Danka vzal hodny stryk Adam (brrr) na tyden na dovolenu. Tuž povim vam, tyden sam s robku, to už je celkem směrodatny test, esli spolu dva ludě vydrža, no ni?
Test dopadnul jakžtakž, bo sme se ani něpozabijali, ani něrozešli a jak přyšla jeden večer u vinka řeč na to, esli bysme spolu vydrželi aji cosyk delšiho, otřepalo mě enem tak zlechka. Tuž uvidime.
Jak sme dorazyli v nedělu odpoledně zpatki, pomoh sem Blance s kufrem a něchal se přemluviť na turka a ať počkam na Danka, že mě rad uvidi. Chtěl sem spichať dom, ať večer vklidu počumim na to, jak ti šnekojedi narvu trencle tym špagetystum za to, že nad nami vyhrali, ale nakoněc sem počkal. A dobře sem zrobil.
Kolem pate zvonek, za dveřami vesely Danek a pry, že to bylo fajne a že ma hlad a že stryk přyjdě za chvilu, že bere z kary jeho věcy, ale že pry je jakisyk smutny. Vic sme z něho nědostali, bo valil do pokojiku skontrolovať všecke hrački, esli mu za ten tyděň jakasyk nězmizla. Za chvilu dovalila masna pala, tvařyl se jak kuřy řyť a pry že ani nějdě dal, bo vali dom a idě se sklidniť kajsyk do knajpy. Stal sem ticho za dveřami, aby něslyšel, že sem tam tež a čekal, co z něho vyleze. Jak se Blanka mezy dveřami ptala, co se robi, esli Danek zlobil, či kereho šlaka, chvilu z něho lezly enem take něurčite dřysty, ale nakoněc se rozmluvil. Jak jeli zpatki, Danek chvilu posluchal cedečko s pohadku, chvilu se cosyk čital, ale potem se začnul nudiť a pry esli by se němoh pojčať ten strykuv novy tydlifon, kaj ma tolik fajnych her. Jak mu ho Adam podaval, něvšimnul se dvuch měsckich cajtu s dalekohledem a už ho stavjali. Chvilu s nimi dyskutoval, snažil se to vysvětliť a dohadoval se s nimi, že něvolal, tuž ale čim byl v pysku rudši, tym byli cajti asertyvnějši. Možna jak viděli seladona v beemve, čekali jakesyk to papirove omluvne, ale na to je on moc zasadity, tuž se rozlučil s cajtami aji s třemi bodami. Musel sem se držeť, než za nim zaklaply dveře a potem eště, než zaklaply za mnu, než sem se moch zatancovať odzemek u feliny. Babka, co šla kolem, na mě hleděla tajak Zydan na modřynu na čele.
Vidiš gizde, pambuch tě potrestal – to maš za ty vajcove svatki. Tuž to vitě, novy zakon je novy zakon. K narozkam letos nic něchcu, bo taki darek mi stači.
Idu chrnět, bo rano valim na šichtu. Dufam, že po tym tydňu, co sem byl fuč, tam něnastal jakisyk převrat a mam furt svuj stul.
Dalši kidy nězmizly, ale su uložene ve skladišťu.