Bronzova medajla
Ludkovie zlati, dik všeckim za to, že vas furt bavi čitať moje dřysty. Tu bronzovu medajlu vam vratim aji s urokami :-)
Zdenko, ať s tebu idě Syla
V patek na šichtě přyšla v pauze na chleba s turysťakem řeč na kino. Laďa začal basniť o třetich Starwors, že na tym byl minuly tyden v Kinestaru a byl nadšeny. Jura se ho zoptal, kolik za to vyvalil chechtaku. Bo byl aji s robu, tuž přes třy kila (za listki a kupu žradla). Partyja začla hned rozebirať, co by se dalo pořydit za třy kila a že do kina je to moc drahe a že Laďa je znamy Ročild. No on je spiš vul jak anděl. Poslal ich do dupy a šel hryzť do chleba na chodbu.
Na obědě se s nami dal do řeči Tomaš (ten naš komputermacher) a pry že slyšel, že se chlopi chistaju do kina na Hvězdne valki. Zatvařyl se tajuplně jak Žiluv ostrov a vytahnul z kapsy obal s cedečkem, na kerym bylo fixem napsane SW3. Začal na nas pomrkavať, tajak by chitnul cosyk z pruvanu a pry že za flašku je to naše. Franta ho poslal do dupy, bo pry mu synek doma pravil, že se to da stahnuť z teho interneta zadarmo a že esli chce na nas vydělavať, tuž s taku ať idě strčiť hřebik do zasuvki. Tomašovi zmrznul usměv na pysku a zaškemral, že teda aspoň za baliček spirmintek. Z kantyny odchazal o cedečko lehči, ale spokojeně přežvykoval jak vul na pastvě.
Cedečko zebral Franta, bo ten ma nejvěči televizu a domluval termin a osazenstvo. Mi se to jaksyk nězdalo, čučet na posledni dil takeho fajneho filmu na male bedni. Prvni, druhi a třeti, vlasně štvrty, paty a šesty dil sem viděl kdysyk u jakehosyk kamoša na videu a byl sem nadšeny, bo to bylo fakt něco. O Leje v gaťkach a podprdě se mi tenkrat dluho zdalo. Ale aji ten přyběh byl fajny. Prvni a druhi dil už mě tak něnadchnul, bo tam byl taki ten ušaty srandovni pajtaš a už to jaksyk nemělo tu atmosferu. Pravil sem chlopum, čemu sy na to rači nězajdu do Kinestaru. Velke platno, hukot, iny zažitek. Šak Starwors je klasyka jak cyp. To sy zasluži velke platno. Divali se na mě chvilu jak na vola. Pry čemu uvaliť kilo a kajsyk lozyť, jak to možeme mět doma enem za balik žvykacych gum a za ušetřene chechtaki se možeme k temu dať pivo. Šak v kině se slopať něsmi. Vysral sem se na nich, šak co ich budu přemluvať, zajdu sy na to sam. Nebo se Zdenku, esli budě chceť.
V sobotu sem vyrazyl pro istotu dopoledně do Kinestaru předobjednať listki. Se Zdenku sem to měl celkem po minule akcyji pokaňhane, ale stejnak sem zamluvil dva. Beztak ju přemluvim – jak uvidi, že lezu s prosykem, budě naměko a pujdě. Listku bylo dosť, tuž sem vybral fajne mista a jak už sem tam byl, zavolal sem mamě, esli ji eště nědošlo to fotrove sladidlo. Chvilu něchapala, ale jak sem se opravil, že sem myslel ten prašek, co ji kupuju pravidelně v Kerfu, řekla že sem hodny synek, že se staram, ale eště ma. A že robi dněskaj jahodove knedle, tuž esli chcu, ať se stavim. Tymi mě přecpavala v děctvi, temu sem byl taki spuchly, že na mě děcka ve škole pořvavaly "Bača tlusty žere chrusty!". Na jednu stranu bych si aji dal, ale cosyk se ve mě šprajclo a rači sem šel do Indry na gulaš a pivko.
Po dobrym obědě sem eště s masnymi pazurami zavolal Zdence, trošku se omluvil, že sem to minule zdrbal a zoptal sem se, esli by něšla do kina. Neměla taki nadšeny hlas jak dycki, ale jak sem do ni chvilu hučel, nakoněc suhlasyla. Ptala se, co to budě, ale to sem sy něchal jako překvapeni. Eště mě chvilu přemluvala, ale byl sem tvrdy jak baleny rohlik z Kerfu, tak teho něchala. Domluvili sme se na pul šeste v Kinestaru u jezdicych schodu. Ja už sem tam byl v pět, bo bylo třa zaplatiť tu rezervacyju, a potem sem se eště flaknul kolem. Ludi jak na sjezdu kajesče – že se jim tu chce lezť v takim hicu misto teho, aby kajsyk machali pupki ve vodě. Dokonala byla přesna jak rakosnicke dygi pět minut po kupeni. Měla na sobě svateční fajne haderki a vypadala jak ty robki na te sutěži krasy, jak je tam ředitelem ten odbarveny kudrnač. Syce nevim, čemu se baby stroja a maluju do kina, jak je tam celu dobu tma jak v dupě, ale asy to maju v genach. Někeřy chlopi se za ňu mlsně otačali. Jeden na to asy nezapomeně, bo ta jeho přezrala rebeka, kera byla vpředu vuzka, kery on tlačil, sy teho všimla a prudko mu s nim jebla do buntka. Eště na jezdicych schodach byl chudak v předkloně.
Zkusmo sem Zdenku calnul na lico a něbranila se – tuž hura. Vypadalo to na dalši šancu. Poučeny nězdarem s Jarunu sem ju zaved k tym kolam a praženym kukuřycam, ať sy cosyk vybere. Ale co, ať nežeru, šak se mi to třeba vyplati. Tuž jasne, že sy vybrala tu nejvěči pikslu popkorna a ten nejvěči papirovy kastrol s tym přeslazenym asfaltem. Stalo to skoro tajak listek. Odněs sem ji to do salu, lapli sme do křesel, mrkli na reklamy a už začly ty žlute jezdicy tytulki a ta fajna břynkačka, podle kere by aji male děcko poznalo, co to je. Pyšně sem mrknul na Dokonalu, kera s vyvalenymi očami čučela, jak zleva zprava litaju raketki a střylaju kolem dokola. Potem se překvapeně zoptala "Na cos mě to vzal?". Tuž šak sem sy pravil, že budě nadšena. Kdo by něznal klasyku.
Ponořyl sem se do teho jak but do přejeteho holuba a přestal vnimať okoli. Semtam mě vyrušilo enem to, jak Zdenka zuřyvě přehrabovala tu krabicu s popkornem a rozhližala se kolem dookola. Tuž povim vam, film byl fajny, krom tych scen, jak tam ona dřystala temu Anakinovi "Miluju tě" a on ji "Miluju tě", ale to sem sy všimnul, že Zdenka dycki zbystřyla a jaksyk se ji zalesklo v očach. Na koňcu, jak ta Padme porodi a idě sy ověřyť, kaj je vlasně ta Syla, kera všeckich provaza, vytahla Zdenka šnuptychel a něnapadně se vysmrkala. Jak začly jet tytulki, zdvihli sme se, ja sem vzal Zdence ty prazne krabice, pustil sem ju prvni (a mrknul se, esli mi cosyk něchala – aspoň hlt te koly tam zbyl) a vyšli sme plni dojmu před Futurum.
Zdenka mě lapla za pazuru a pravila, že to byl celkem fajny romantycki film až na paru scen, kere by sy přectavovala inač. Tuž hlavně tam bylo moc tych raket, to by zrušila, bo to odvaďalo zbytečně děj od tych dvuch zalaskovanych mladežniku. Potem tam bylo moc tych robotu, šak by stačili ti dva srandovni – ten, co vypadal jak chodicy vysavač a ten druhi, co vypadal jak něšikovny opravař potrubi. Tež ten koněc pry byl moc drsny. Šak mu němusel sekať pazury, aji hnaty. Mohli se domluviť, no ni? Tež ji něbylo jasne, jak moh dychať v tym munduře z uměle hmoty, do kereho ho nakoněc narvali. A čemu ty dvojčata něněchali přy sobě? A kura... Rači sem ji ani něpověděl, že je to vlasně seryjal.
Dom sme jeli lokalku. Seděli sme vedle sebe a ja sem se ptal, co zytra. Do koňca tydňa už měla obsazene, tuž to mi bylo jakesyk divne. Tuž chodime spolu, anebo ni? Nakoněc ale pravila, že v sobotu bere mama Bobička na zahradu a vyznamně mrkla. Tuž doufam, že mu tam po ni něbudě smutno. U Alberta mi enem popřala dobru noc a calnula mě na lico. Popřal sem ji, ať ju provaza syla. Podivala se na mě, jak bysem ji řek cosyk sprosteho a šla dom.
Tuž nevim nevim, jak to budě s tu Dokonalosťu. Každy přece zna Starwors, no ni?
Jak zdrbať svatek aji bouling
Ve středu sem valil z roboty jak vytuněny trabant, bo sem měl na štyry hodiny domluveny ten pokec. Zkraja tydňa sem uvažoval, že se po robotě sednu doma v klidu ku komputeru a hodinku budu dřystať, ale jak sem sy spočital, kolik by sem nacpal telekomu do chřtanu, rači sem se něchal poradiť od šichtoveho komputermachra a zašel sem do jedne něnapadne internetove kavarni. Naštěsti tam bylo enem paru ludi, tuž sem sy objednal kafe, lapnul ku volnemu komputeru a snažil se robiť něnapadneho. Do teho odpovidaňa sem se celkem vžil, bo jak mi servirka doněsla moju černu břečku, škublo se mnu jak s bezrukim v lokalce a honem sem se snažil ramenami zakryť monytor, ale ona měla zjevně cosyk ine na robotu. Po hodině sem zrobil fintu, keru mi poradil Tomaš, jak sem se ho na šichtě zoptal, jak zrobiť to, aby nikdo na cyzym komputeru něpoznal, kaj kdosyk lozyl. Zaplatil sem kafe a internet a valil dom.
Před barakem sem potkal Marcela. Byl už trochu přykuřeny a začal mě tam obimať a vyřvavať, že sme se už dluho něviděli a něpokecali a že musyme zaisť na jedno. Tuž čemu ni, slinu sem měl a doma stejnak něbylo co robiť. Aspoň spočnu oči od teho komputera. Zašli sme do Indry, bo to je nejbliž a je tam fajně. Marcel měl fajnu naladu, bo v robotě dostal premije za jakisyk zlepšovak, či co. Dal sem se enem do každe nohi jedno, bo mi tam jaksyk něšmakovalo. Marcel ich za tu dobu vychlampal štyry. Než sem mu přestal rozumět, zoptal se mě, esli něchcu ve štvrtek přysť na bouling, že idu s partyju. Moc se mi nechtělo, bo krom Marcela sem tam znal akurat Jaryna z dyvidy pujčovni, ale Marcel byl něoblomny – než odpadnul.
Cesta dom něbyla moc jednoducha, bo Marcel měl před tymi štyrmi škopkami asy aji cosyk tvrdeho a tak sem ho musel trochu podpirať. Jak sme šli kolem byvale socyjalki, ten vul se chtěl vsadiť, že ten věžak je vyšši jak radnica a že tam vyleze, pluvně zvrchu a budě počitať vteřyny a potem to same zrobi aji z radnice. Naštěsti sem mu to rozmluvil. Doma sem enem zazvonil u jeho dveřy a valil pryč. Eště ve vytahu sem slyšel tu jeho megeru řvať jak cyganki na Masarykaču a nevim, esli ty dvě tupe rany byly od dveřy a nebo dveřami do jeho paly.
Doma sem se dal enem chleba s paštiku a než sem šel chrněť, mrknul sem se do gazety. Kura! Zytra slavi Zdenka svatek! A do dupy! Tuž co včil? Marcelovi už sem slibil bouling. Tuž co, šak to zvladnu oboje. Po šichtě kupim bombonyjeru a wiskas, zajdu popřať Zdence a esli se ji budě chceť, vytahnu ju na bouling. Šak jak može chodiť na erobik, tuž sy može zasportovať aji s kulu. Před usnutim sem dumal, esli ju ti ožralcy něpoplaša.
Ve štvrtek sem se stavil ze šichty v Albertu, kupil fajnu bombonyjeru, zavolal Zdence, esli je doma a řek sem ji, že se na chvilu stavim. Otevřela mi ve fajnych minyšatečkach, taka jakasyk rozhicovana, tuž sem myslel, esli neni chora či cosyk take. Hned ve dveřach sem ji dal bombonyjeru a popřal ji k tym meninam. Robila překvapenu, ale prozradilo ju přypravene nalete vino v obyvačce na stole a taliř zakusku. Lapli sme se na stolki a lykli sy na jeji zdravi. Jak pokladala na stul prazdnu sklenku, zoptala se mě, čemu to enem srkam jak nemocny kozel. Vylez sem s pravdu ven, že mam s partyju domluveny ten bouling a že sy něchcu davať moc vina před pivem, bo posledni dobu mi michani něrobi dobře a že bych chtěl, aby šla tež, bo to budě fajna zabava. Bylo vidět, že ju to překvapilo, bo se zatvařyla jaksyk inač a nalela sy eště jednu. Na to sem ji řeknul, že němusy spichať, bo mame sraz až za hoďku, no ale na to enem cosyk zamručela, tuž nevim. Od te chvile se mi tam cosyk něpozdavalo. Chvilu sme pokecali enem tak jaksyk suše o tym, co noveho a tak, ale byla jakasyk zymna, tuž možna že ma svoje dni. Rači sem teho něchal a zežral paru zakusku, ať něřekně, že to kupovala zbytečně.
Potem sme vyrazyli. Měli sme s partyju sraz před Lasem. Mimo Marcela a Jaryna přyšli eště třy jejich znami. Od viděni sem znal akurat Frantu. To je take amaterske Rambo. On sy kupuje take ty barevne gazety se svalovcami, plagaty sy lepi doma na stěnu a každy druhi den je v posylovni. Akurat že jak to kombinuje s pivem, tuž ma ty svaly take trochu něforemne. Jak sme se přectavovali, jaksyk dluho držel Zdenku za ruku, čučel na ňu a pindal take hlupoty. Tuž ni, že bysem žarlil, ale calovať ji ruku skoro až do podpaži fakt němusel.
Vevnitřku bylo celkem plno. Lapli sme ku draze a Marcel hned objednal pro všeckich škopki. Vul, mysli sy, že jak ten jeho šifoner doma slope pivo, tuž musy každa roba. Objednal sem Zdence kolu a bechera a ostatnim sem řeknul, že ma dněskaj svatek. Všecy ji pogratulovali a potem už sme začli hrať. Zdenka se, zas s takim divnym vyrazem, vymluvila, že hrať něbudě, bo ju boli ruka a že se na nas budě enem divať. Tuž sme střydavo hazali. Měl sem smulu, že předemnu hazal Rambo, bo dycki jak odhazal, hned sy šel lapnuť na moje misto vedle Zdenki a snažil se ji asy valiť jakesyk kliny do paly. Čim vic měl v sobě piv, tym byl ukecanějši a vypadalo to, že Zdenka se u teho ohromně bavi. Ku koňcu už to zašlo tak daleko, že sy vyhrnul kratke rukavy u svojeho tryka, aby byly vidět ty jeho hruški a něchal sy Zdenku omacať, jake je ma tvrde. Tuž povim vam, že se mi něhazalo moc dobře, jak sem viděl, jak mu ona omacava hnaty, obdivně u teho kiva hlavu a koketně se usmiva a na mě se podiva enem semtam. Jak sy ten kašpar sdělal to svoje propocene tryko uplně (pry aby se mu lepši hazalo), nasral sem se, zaplatil utratu, lapnul Zdenku za ruku a odvlek ju pryč.
Venku se mi škubala jak čolek na asfaltě, až se mi vytrhla a pry co robim, že ona se naramně bavila, bo slaviť svatek s bandu navalenych chlopu u kuželek byl dycki jeji sen a tak divně se u teho zašklebila. Chtěl sem ji vysvětliť rozdil mezy boulingem a kuželkami, ale řekla, že idě dom, bo slibila mamě, že sy Bobička vyzvedně kolem desate.
Kurnik šopa! Už vim, co mi bylo celu dobu, jak sem byl předtym u ni, divne. Bobiček něbyl doma! Že by to mělo jakisyk vyznam? Tuž čert aby se v tych robach vyznal.
Tyden v depresyji
Zbytek soboty už se mnu nic něbylo, bo sem se doma trapil, esli sem to něpřehnal. V mojim trapeňu mi pomahala flaša ferneta, tuž sem se nětrapil dluho.
Rano sem se zbudil zalomeny u gauča v obyvačce, v pyščisku jak v němytym hrncu po obědě z minuleho tydňa a pala mě bolela, tajak by sem zkušal provaliť betonovu desku. Tež se neni čemu diviť, bo u Zdenki sem měl dvě sklenki vina a doma sem vyřnul skoro pul ferneta na žal sam. Nedělu sem proležel jak chromy velblud. Jak už byl večer, odvažil sem se ji napisať ezemesku, že ať se něhněva, že mi zabylo zle a že s tu dovolenu to neni špatny napad. Eště než sem šel chrněť, přyšla odpověď, že to je fajne a že se domluvime přes tyden, jak se sejdem. Tuž hura, eště mam šancu, bo ona je fakt taka fajna robka.
Přes tyden to v robotě stalo za haviřsku spluvu. Šefovi asy kdosyk hrabnul po premijach, bo nas honil jak nadmute kozy. Z roboty sem chodil utahany jak šňurki od Hurvajza, počasy tež stalo za guvno a na mě lezla jakasyk divna depresyja. Zdenka furt měla cosyk ine, erobik, cvičak s Bobičkem, scuka s kamoškami, tuž sme se cely tyden něviděli. V patek už mě ten řetizkač šichta-oběd-šichta-dom-televiza-chrnět nasral a uvzal sem sy, že jak něbudě Zdenka o vikendu mocť, vyrazym kajsyk na kole, ať trochu rozhibu teho zhnileho ostravaka v sobě. V sobotu ale bylo hnusně, tuž sem cely den proseděl doma u novin a bedni. V gazetě Centrum sem se dočital o jakimsyk brusleňu v nedělu přes centrum a spomněl sem sy, že to budě asy to same tajak loni, jak pulka Ostravy vyrazyla na okružni izdu centrem na kolobutach za doprovodu cajtu ve Fildě a něchavala za sebu plno nasranych řidiču. Tuž to by mohlo byť zajimave. Šak už jezdim celkem fajně, tež bych sy to moh zkusyť.
Začinalo to ve štyry odpoledně, tuž sem na sebe o pul narval černe tryko, světle galaty (jak sebu jebnu, tuž budu jak haviř), bo ty černe sem sy rozerval minule, kšiltovku a pomaly vyrazyl směr Komeňak. Dojel sem taktak, bo kolem Čapkarni sem to přes ty rygole jaksyk něvybral a gichnul sebu na koleno a řyť. Banda už stala přypravena na startu a konferencyjer radil, co a jak. Zamichal sem se do davu, aby sem něbyl napadny, ale rači na kraj, bo jak mě předjedě jakesyk rychlejši děcko a ja se zleknu, tuž abych to měl blizko na travu u obrubnika. Potem se vyrazylo. Partyja nasadila hned zkraja tempo, keremu sem něstačil. Předjižďali mě aji mali pajtašcy s bruslami, kere možna pamatovaly eště Tošenovskeho na věži. Tuž co, šak to neni zavod, no ni? Ale jak se ku mě čim dal vic přybližoval ten cajt na te motorce, kery uzaviral peloton, rači sem prohrabnul asfalt a proměnil ten odpoledni smažak s hranclami na něčekanu energiju. Cely okruh trval asy pulhodiny a valilo se přes park, po Sokolske, kolem rozkradene Unyjon baňki, kolem červene školy, kolem maleho parku u pošty, po tych kocuřych palach kolem pošty (kery vul to vymyšlal – druhe koleno v dupě), přes Kuřy rynek, zpatki kolem parku, zas Unyjon a cyl. Po dojezdu sem byl trochu zklamany, bo sem myslel, že dostanu aspoň jakesyk to modre tryko za přežiti, ale to se asy fasovalo na začatku.
Lapnul sem se na travu a chvilu vydechnul. Děcka měly o zabavu postarane, bo tam byly take ty gumove skakacy bebechi a na podyju tam dřystal taki ten bavič Vesely Jirka. Kupil sem se jedno čepovane (za tu snahu by nam to tež mohli leť zadarmo), zajel eště mrknuť k pamatniku, esli se tam tež cosyk něrobi a chtěl sem jet dom. U vychodu měli měštšti cajti jakesyk cvičeni "Chiť utikajicy robu a narvi ju do sanytki", ale čemu, to sem něpochopil, bo sem se syce parurazy snažil projet co nejbliž kolem nich, ale blbě čuměli, tuž sem rači valil pryč, bo sem dostal strach, že mě narvu do te druhe sanytki, co přyjela za chvilu.
Tuž povim vam, ten tyden stal jaksyk za guvno.
Spominki možu aji zabijať
V sobotu mě Zdenka pozvala dom na odpoledni posezeni a podřystani. Celkem sem se těšil, bo u ni je to take fajne a ni jak u mě. Jak se podivam na svuj kvartyr nězaujatymi očami a porovnam ho s jejim, tuž vidim hotel a šopu. Rači se schazam u ni. Tam mě akurat trochu sere ten jeji Bobiček. Čokel zasrany, enem ju romantycki chitnu za pazuru, hned se přysere a začně vrčeť jak varťas na křyžovatce. A Dokonala se hned odtahně a začně sy ho usmiřovať. Parurazy už mě aji napadlo, esli raz něbuděme žiť ve trojko. A misto harantu buděme měť male čokliki. Ale třebas sy zvyknu.
Seděli sme na gauču, kecali o sobě, semtam srkli vina, jak čokel zmiznul do ineho pokoja, aji sem se odvažil Zdenku obejmuť a vyzkušať, esli ma všecke zuby. No romantyka. Ale nic vic, bo jak ju Bobiček chvilu něslyšel mluviť, enem jaksyk divně hekať, šel se podivať, co se robi a už to bylo v dupě. Jak nas raz zas tak přerušil v nejlepšim, Zdenečka se odtahla, tak fajně se usmjala, jak to robki umja, jak cosyk chcu a naraz pravila, co planuju na dovolenu a esli v tym počitam s ňu. Musel sem sy pořadně promnuť očiska, bo sem se němoh zbaviť te blikajicy červene vystražne dyjody na pozaďu jedneho vička. Naraz byl zpatki jeden červeněc paru roku dozadu...
...Zamilovany par se doma chista na dovolenu s partyju, straviť fajnych štrnasť dni v dřevěne chajdě kajsyk u jezera. Ona už se těši, až budě každe rano na terase vitať slunko ruku v ruce s nim, on se snaži narvať basu piv do baťoha a přectavuje sy, jake to budě fajne pokecať s kolegami večer na terase přy zapadu slunka s orosenym radkem u pysku. Ona se poprve pořadně vstekně, basa zustaně doma a deset plechovek radka cestuje na chajdu schovanych v rezervě. Jak se ubytuju, ona chce furt pořadať vylety po okoli a poznavať krasy krajiny, kdežto on je nasrany, že ho furt nuti kajsyk lozyť po jakichsy posranych kopcach, dychať čerstvy vzduch a rvať jakesyk kvitka misto teho, aby sy zašel s partyju enem tak na hřyby a potem, jak guvno najdu, enem tak na jedno dvě do nědaleke knajpki. Jak on po večerach hraje s kolegami svoje oblubene karty, ona furt vyryva, že už prohral dosť chechtaku a že esli se chcu někdy vzať, měl by se naučiť zbytečně něrozhazovať a podobne duperele. V pulce dovolene ona něnavidi zbytek partyje, kera sy robi z něho srandu, že je pod pantoflem, on něnavidi partyju, že se mu posmivaju, partyja něnavidi ju, že z něho robi cypa a věčinu to vrcholi večer, jak se všecy poštěkaju a ona idě spať s vyhružnym vyrazem v pysku a dluho do nocy slyši řehot z terasy. Po předčasnym navratu z romantycke dovolene on prvni a posledni raz použije nahlas před babu vyraz kuřy řyť. Naraz ma zas volne večery, v botniku dosť mista a misto společneho čučeni na Esmeraldu može čumět na Eurosport...
Asy sem byl moc dluho ticho, bo naraz se mnu Zdenka třepe a pry esli němam padoucnicu, bo sem enem seděl, čuměl do blba a trochu mi kipala slina z pysku. Vymluvil sem se na dědičnu chorobu, kopnul sem do sebe zbytek teho vina a odmotal se obuvať. V přecyni se eště ptala, esli sy něchcu lehnuť, než to přejdě. Pravil sem, že potřebuju na vzduch a že to budě dobre. Tuž mě enem přydržovala a na cestu mi popřala, ať mě to brzo přejdě a ozvu se, že musyme dořešiť tu společnu dovolenu, bo jeji kamošce onemocněl chlop a tak ji v robotě nabidla, že ma zaplacene Řecko na 10 dni pro dva ludě a esli kdosyk o to něma zajem. To by nas fajně sbližilo, pravila eště.
K vytahu sem se dostal taktak, bo přes ty červene světla, co mi bliskaly do bělma sem ani něviděl.
Odpoledně na guvno
Dluho se doma nic něposralo, tuž sem sy to vybral ve štvrtek aji s urokami.
Po šichtě sem neměl nic v planu, až večer, bo sme se po paru scukach se Zdenku přes tyden konečně domluvili na večeřu, tuž mě napadlo, že bych sy moh přeprať paru hadru, bo z tych štyrech tryk, co obden střydam, už zbylo enem jedno použitelne. Včil je třeba na sebe chvilu dbať, aby sy o mě něpomyslela, že sem jakesyk hovado, co chodi ve spocenych hadrach. Ni, že by byly ty ostatni špinave, ale jak sy ode mě raz odsednul v lokalce chlop, kery jel asy z nočniho tahu a vypadalo to, že do te lokalki nastupil tak před štyrmi hodinami, trochu sem zneistěl. Semtam, jak ma mama naladu a nabidně se sama, že mi přepere, nosym hadry k ni. Než se to přepere a uschně, vyslechnu sy paru dřystu o poťapanych susedkach, kere leju z okna travex na čokly, co dole seru na travu, pochvalim mamě novy pleteny sveter svicavě zelene barvy vlasni vyroby, kery by mohli fasovať benga misto tych refleksnich plovacych vest a nakoněc sy vyslechnu aji paru kecu od fotra, večinu na tema "Čemu sy ty hňupe něšel robiť na šachtu tajak ja, šak inteligentu je na světě až až!". Sytuacyja v rodině ale posledni dobu neni moc přyzniva mojim navštěvam, bo ta zahradni buda už skoro neni vidět přes travu a tak sy rači peru sam. Moja stara automatka, keru vyhlasyli vyrobkem roku 1993, naštěsti eště zvladně tych paru hadru, co ji naložim a jak po kapsach nězapomenu papirove kapesniky, nebo ozubene kolco, dycki vypere na jedničku. No dobre, tak na jedna minus.
Parurazy už sem zvažoval, že bych se pořidil novu, ale šak to znatě, dokavaď to funguje, naco valiť chechtaki do čehosyk noveho, no ni? Tuž raz se to stať muselo. To bylo tak. Jednu ruku se zacpanym frňakem sem vysypal hadry z koša a hodil jich do prački. Sypnu tam bajoko trochu teho svinstva, co kupuju mamě v Kerfu ve slevě a semtam sy něnapadně trochu odsypu tak aby to něpoznala, zmačknu čudel a idu čumět na bednu na tu bandu tych ameryckich mladežniku, co spolu kamaraďa a střydavě spolu bydla a něbydla, chrňa a něchrňa a robja sy male haranty. Tuž ta Rejčl, to je moja oblibena robka. Kdyby se Jaruna trochu vic snažila každe rano u špigla, byla by ji trochu podobna. Aspoň obočim a vlasami. Ale Jaruna je mi včil volna. No nic. Ani nevim, jak to skončilo, bo naraz zvonek tajak by hořelo, na budiku o hodinu a pul vic a v bedni už davno cosyk ine. Letim ku dveřam, v přecyni sebu jebnu až rozvalim ten velki špigel, bo dostanu smyk na mokre dlažce, otviram a tam susedka z kvartyra pode mnu. Chechtaki, co dala za holiča, vzala zjevně voda, a pry esli mi cosyk něpřeteklo. Nakukla mi přes rameno, potem pravila enem "Přydu pozdějši. No spiš muj chlop!" a valila pryč. No ani se ji nědivim. Jak sem se otočil, pohled pro bohi. V přecyni centymeter vody, v tym plavala krabica s moju objednanu knižku Rychlych šipu, co přyšla v to ponděli a keru sem ja hňup bordelař něchal ležeť na zemi (do řyti, šestset v dupě! – to sem chtěl ušetřyť nakupem přes ten internet), uprostředka halda střepu, mezytym ja enem v trenclach s kolenem, z kereho valila krev. No musela sy chudak mysleť, že tam kohosyk zabijam.
Valil sem zastaviť pračku. Ta sviňa se rozhodla, že budě ždimať, napušťat a vypušťať vodu v jeden raz a přytym ji prdlo v kuli, no vlasně v hadicy a voda vesele lela na dlažku už kdovijak dluho. Vypnul sem vodu a chitnul depku. Burdel, tajak když navaleny kapitan Nemo otevře okna, aby vyvětral, všecke hadry mokre a špinave, v čim ja zytra pujdu do roboty? Lapnul sem kibel, stare ručniki a na hodinu sem se zabavil. Potem sem vybral nejčistši tryko a přečvachal ho v ruce. Jak sem ho dokrutil, zas zvonek. Tuž do dupy, to budě asy susedčin stary a idě mi rozbiť cyfernik. Zaletěl sem do kuchině pro tluček na maso, bo s nim budu vypadať drsnějši a ten jeji pivni rambo sy na mě možna nětrufně. Otevřu dveře s rozmachlu ruku a malem jebnu přes pysk ... Dokonalu. Tuž to mi eště chibělo. Prvni sy myslela, že se s ňu chcu tak nětradyčně rozejisť, ale jak viděla ten zbytek burdela za mnu, překonala strach a zoptala se, co se stalo. Stal sem tam enem v mokrych trenclach s krvavu hnatu a s paličku v pazuře, no musel sem vypadať jak automasochista začatečnik. V každe robě, aji v te nejdrsnějši, je asy trochu te starostlive mamy, bo jak sem ji paru větami vysvětlil, co se mi porobilo, hned se hrla dovnitřku, ani něbyla moc nasrana, že sem nědorazyl na planovany sraz a za dvě hodiny byl kvartyr v puvodnim stavu. Co v puvodnim – tak pěkně tam eště něbylo. Aji ta pliseň v kupelce byla fuč.
Akurat že z teho uklidu byla Zdenka tak unavena, že se ji na planovanu večeřu vubec nechtělo a tež už bylo hodin jak na radnicy. Tuž sem navrhnul, že přypravim jakusyk minutku sam. Mrkla okem na muj sporak, kery je beztak starši jak ona a ty zapečene zbytki žradla na nim možna pamatuju aji Husaka, potem se mrkla na moju kdysyk zanovni mikrotrubu, kera občas robi nejenom vlny, ale aji bleski a naraz stala v přecyni, že se domluvime na indy, že Bobiček už doma učitě smutně vrči a naraz byla pryč.
Tuž jak se sere, tak se sere. Ani večeřa, ani muchlovani a eště k temu pračka v dupě.
Zdenka a Danyjela
Ponděli sem chtěl cele proležeť, ať se z teho zapala plic honem dostanu. Ale jak sem se rano poprve zbudil, už se mi nechtělo usnuť. Do dupy s takim maroděnim.
Dal sem sy vedle sebe do lužka tydlifon a každu pulminutu sem kontroloval dysplej, esli mi konečně něpiše moja nastavajuca. Potem se mi ale jaksyk rosvitilo v pale a uvědomil sem sy, že to je jak v kartach, včil sem na tahu ja. Dyť ona mi vlasně psala o tym svojim čoklovi. Tuž to ona určitě doma čeka a čuči na dysplej tajak ja a pravi sy, esli cosyk něpodrbala. A nebo se na mě vysrala a v robotě flirtuje se svojim šefem. Dyť ja ani něvim, kaj robi. Smet sem sy z paly pochibnosti a začal vymyšlať jakusyk něutralni ezemesku. Tuž to se lehce povi, ale co ji mam napsať? Co to je něutralni ezemeska? "Ahoj, jak se mas?" Tuž či sem ichtyl? Přece umim napsať zabavnu zpravu, aby roba hned poznala, jaki sem zajimavy chlop, no ni? Eště chvilu sem vymyšlal to literarni dilo a nakoněc sem poslal "Cau, jak je?" No cyp jak lampa, pravil by foter.
Potem sem sy zas lehnul, ale tak, abych viděl na dysplej. Čuměl sem na ňho jak kobra na kralika a v duchu sem ho hipnotyzoval: napiš, napiš, napiš. Naraz to piplo a fakt – zprava! Otevřu to a tam ezemeska od Ladi z roboty, kdě mi nadava do hipochondru a že se može vysrať na to robiť cosyk za mě. Tuž z teho je vidět, že mě kolezy maju radi. Čekal sem dal. Furt nic, dysplej svitil, bo sem ho furt zapinal, esli sem něpřehlednul zpravu, ale nic. Naraz asy mikrospanek, bo mě zbudilo krakani vran a ja v šoku sem nevěděl, co se robi. A taki fajny sen se mi zdal. Kajoš v nim byl u mě na oslavě velikonoc a přyněs sy svuj specyjalni kufer, z kereho namichal cosyk hnědobileho a jak sem to polknul, přestal sem na chvilu slyšeť aji viděť. Poloslepy, jak v tym sně, sem nakoněc popadnul tydlifon, čumim na dysplej a tam "Zdenka vola". Hlasem jak Šarski po operacyji mandli sem pravil Halo a Zdena na druhe straně dratu zavahala, esli vola dobře. Potem se ale zoptala, esli je doma Marcel. Jaki Marcel, pravim, to matě špatne čislo. Začla se smjať a vysvětlovať mi, že sy ze mě chtěla zrobiť srandu. Potem z ni vylezlo, esli bych nešel kajsyk odpoledně poseděť. Tuž jasne, sem syce trochu nascypany, ale překonam se. Domluvili sme se, že zajděme na kafe do Danyjely naproti socyjalce. V životě sem tam něbyl, ale kivnul sem, že to je dobry napad, bo tam je to moc pěkne.
Ona zavolala! Ona zavolala! Asy ju miluju! Kura něsmim to tak žrať, bo sem jak puboš, co se těši na prvni pocalunek.
Do odpoledňa sem se dal dohromady. Nechtěl sem se moc paradiť, temu sem sy oblek hned třeti tryko, co sem našel v šifoneře a narval na sebe ty černe ryfle – trochu se scvrkly, jak schly, ale co, aspoň budu vypadať namakanějši. No nevim, ten kusek přečnivajucyho pupka tam šel minule lepši schovať. Dvacet minut sem stravil v kupelce, bo ten muj ručni džiletmachtřy už tež cosyk pamatuje. Žnu sy pysk syce co štyry dni, bo mi fusy lezu pomaly, tajak když rodi šnek, ale od vanoc už je to celkem dluho. Už bych sy aji zaslužil novy.
Oblepeny hajzelpapirem sem se vymotal z kupelki, chvilu počkal, až mi to zaschně a naraz zvonek. Kura, že by Zdenka? Hlupota, šak něvi, kaj meškam. Mrknu z okna a tam kara Česke pošty a pry jakisyk balik. Tuž valim dolu, dole na mě chlop čumi tajak taksykař na drobne, dava mi jakusyk krabicu, podepišu se a jak idu zpatki, zaslechnu cosyk o neštovicach. Navrchu mi to docvaklo – ja hňup sem šel oblepeny tymi papirkami. Smyl sem to z gzychtu, nagichal na sebe pitralon a valil na sraz, bo za deset minut to tak akurat stihnu. Krabicu sem vzal sebu, potem se mrknu, co to vlasně je.
Zdenka už tam stala. Kurnik šopa – fakt baba jak cyp. Věčinu se mi stavalo, že jak sem zbalil robu na jakesyk zabavě, večer se mi zdala jak miska, ale rano sem se budil u Zemana v babske verzyji. Ale Zdenka, to je inši turek. Jak je možne, že taka roba něma chlopa? Lehce mě calnula na lico a naraz sem byl na řetizkaču. Vlezli sme dovnitřku, našli sy misto, lapli na řytě, objednali kafe a ja sem ju něchal dřystať. O robotě, o Bobičkovi, o tym, jaki je včil v centru burdel, co ma rada a dalši dřysty. Ja sem na ňu enem čuměl tajak na svaty obrazek a semtam sem přyhodil jakesyk to ano, nebo jasne, nebo tuž to viš že ja. No poseděli sme tam skoro dvě hodiny. Nakoněc navrhla, esli se něchcu isť mrknuť na Bobička, že dněskaj měl celkem fajnu naladu a možna by mě něhryznul do nohi. A že mi doma uvařy kafe a možeme dřystať u ni. Tuž zem se mi zas zatočila pod nohami a než sy to rozmysli, honem sem kival, že ja.
Dorazyli sme k ni, meška v šestym patře, ale maju už tyden dodrbany vytah, tuž sme museli po schodach. Ve štvrtym už sem cytěl každy zahib u buntka a v šestym sem dychal jak Kocembova po doběhu. Tuž povim vam, pěkny kvartyr ma. Zařyzeny jak z jakehosyk kataloga. Ta musy mět fajny flek, jak tolik zarabja. Lapli sme v obyvačce, Zdenka pustila potichu jakusyk muzyku, nalela vino a dal sme kecali. Asy jaksyk vycytila, že sem spiš nesměly chachar, tuž moc něpila a tu sedmičku sem vyřnul skoro sam. Esli včil čekatě, že vam tu budu lakovať na červenobilo, jak sem potem na ňu hupsnul a valali sme sudy až do rana, tuž to vas asy sklamu. Trochu sme se pomačkali a aji pocycmali, to ja, ale ta bestyja chlupata furt vrčela, enem sem se ku Zdence přybližil, tuž sem sy nic dalšiho nědovolil a možna je to aji dobře. Šak to bylo deprem druhe rande, no ni? Kaj je do pateho.
Večer, jak sem dolez dom šťasny jak blecha, chtěl sem zrobiť dobry skutek a tak sem poslal Markovi ezemesku, esli vi, že Helena a Kajoš meškaju spolu. Asy cosyk věděl, bo mi za chvilu přyšla odpověď – jedno něspisovne slovo v patym padě.
Oslava Kajošovych narozek
Ludě pravja, že dvakrat něvlezeš do stejne řeky. Někeřy tež pravja, že dvakrat něšlapněš do stejneho psyho guvna. S tym až tak uplně něsuhlasym, bo stači jeden poloslepy chodec, kery to rozmaže po celym chodniku a nětrenovany slalomista ma co robiť, aby se vyhibal.
Ve štvrtek sem našel ve schrance mezy tym barevnym marasem z Teska a Bauhasu libesbryf. Ve vytahu sem to trochu potrhal, bo s aktovku v jedne pazuře a s kličami v druhe s člověka neni moc šikovny pirotechnyk. Doma sem z te zplundrovane obalki vydoloval dva kuski opaleneho papira s pozvanku na sobotni akcyju u Kajoša s pracovnim nazvem "Oslav moje narozky". A vida, rok uletěl jak svačina z okna kupečka! Mnohoznačny a nicněřykajicy nazev sliboval něčekane zažitki. Ale před očami mi proběhnuly utržki teho minuleho fijaska. Ten fantomasy sestřych už mi jakž takž dorost a jaterni testy už mam asy tež v normě. Tenkrat sem se zařek, že k němu už něvlezu. A včil to ve mně hlodalo, to vam povim. Bily se ve mě dva pocyty. Jeden byl nasratosť na ty dvě baby, kvuli kerym sem musel nosyť paru tydňu tu kšiltovku, ale za to vlasně Kajoš němoh. No a druhi byla nostalgija za fajnu atmosferu z jeho minulych akcyji. Nězapomenu, jak nam kdysyk podaval jakisyk modrofijalovy truňk, z kereho se žlutě kuřylo. A přesně tak to tež chutnalo. Anebo jak měl obdobi potravinařskich barev (aspoň dufam, že to byly potravinařske), jak je přydaval do žradla aji piťa. Od te doby už bych se zelene babovki nědotknul ani hrablem na snih. No a o te modre ryži ani němluvim.
Dumal sem, dumal, přyjemne spominki převladaly, tuž asy pujdu. Pařba se, tajak dycki, měla odehrať v sobotu, bo jak to člověk přehnal, měl celu nedělu na vyzdravěni a v ponděli už valil na šichtu zas ružolicy. Tuž aspoň zvenku. Něchal sem sy večer na rozmyšlenu, bo Kajoš to chtěl nejpozdějši v patek dopoledně potvrdiť. Nakoněc rozhodla nahoda – hodil sem sy pětikačku. Typnul sem syce orla a ona vlasně padla skoro pana, ale bylo to na kraju stola a jak se tomu trošku pomohlo, na zem už dopadnul ten ptak.
V sobotu dopoledně sem zašel do centra, abych temu oslaveňcovi kupil cosyk užitečneho. Dumal sem celkem dluho, kolik mu vubec je. Na prvni pohled vypada tak na pědaštyrycet, ale nejsem sy isty, esli něchodil na stejnu školu, jak ja. Zašel sem do jakehosyk bichlošopu a kupil sem mu knižku Strach z padesátky – to určitě doma něma a potěši ho to. Syce sem za to vyvalil skoro tolik, jak za třy fernety, ale co, Kajoš je fajny synek.
V sobotu ve třy sem mačkal čudel na jeho zvonku. Igelitku s knižku sem něnapadně schovaval za řbetem. Otevřela mi Helena, ta co to peče s Markem. To mě trochu vyvedlo z miry, bo Marek něpsal ani něvolal, že by měl přyjet tež. A vlasně ani na posledni ezemesku mi něodpověděl. Tuž to je fajne, že tu je, aspoň s nim zas pokecam. Přyvital sem se s ňu a lez dal, abych pozdravil oslaveňca a naraz sem malem ohluchnul, bo zařvala jak štajger přy zavale, kaj lezu v tych butach. Trochu zmateny sem se zezul, bo v Kajošově kvartyře, kery spiš jak domacnosť přypominal laboratoř, sme jednu dobu měli přysně zakazane se zuvať. Z bespečnostnich duvodu. Tak sem ťapal ve fuseklach do kuchině zoptať se kohosyk rozumneho, co se to tu robi. Tam sem zažil šok, bo kuchiň vypadala jak z teho ikejackeho katalogu. Žadne zkumavki, chemikalije, hořaki a podobně! Pořadek jak před stěhovanim. To u Kajoša něbyvalo zvykem. Natož v kuchini, kaj přychazaly na svět jeho nejlepši vyrobki, po kerych nam byvavalo dycki tak fajně. Věčinu. Tu mi cosyk něštymuje. Leda že by mu tu zrobili pořadek benga, bo už susedum z vedlejšich domku vadil ten oranžovy kuř, co se sem tam valil oknem aji dveřami.
Kajoša sem našel v obyvačce. Seděl u konferaku a žral chlebiček. Vedle seděla jakasyk mi něznama dvojka a tež se čimsyk krmila. Kajoš, jak mě viděl, kivnutim mě pozdravil a ukazal na tac se žradlem. Rozhlednul sem se dokola, ale nikdo už nikdě něbyl. Dalši divna věc. Na jeho akcyjach dycki byvalo ludi tajak duchodcu na komančich spominkovych akcyjach "Kdysyk bylo lepši". Nědalo mi to a zoptal sem se, kdy přyjdu dalši ludě. Helena odpověděla za ňho, že to už sme skoro všecy a přylepila se k němu, jak stara fusekla na kachlički. A do štajgrove řytě! Už je mi jasne, čemu Marek něpiše, ani něbere tydlifon!
Snažil sem se straviť pro mě novu informacyju a dumal sem, esli němam rači isť dom, ale potem sem sy pravil, že to može byť zajimave a lapnul sem do sedački. Ale jak na sviňu na jakisyk krajkovy bazmek z dědictvi beztak po Ludviku šesnastym, bo Hela vyskočila jak když čivava přehryze vanočni eletrycke svički a vrhla se na mě. No spiš na moju řyť, bo začla tu hnusnu zašedlu nadheru zpodemě škubať a cosyk mumlala o vyžranych bestyjach, co němaju vkus. Tak něvim, koho tym myslela. Aji bez polštařa sem se pohodlně rozvalil a prohližal sem sy dvojicu přede mnu. Robka, intelektualka jak cyp, elegantni brylki jak po Urbankove, pletena halena a sukňa až na zem (a ty krystuski v přecyni su asy jeji). Jeji kolik to same v bleděmodrym. Lamal sem sy palu, kaj se tacy typcy mohli octnuť u Kajoša, ale jak nas Helena přectavila, pochopil sem – jeji segra s chlopem. Kurnik šopa a co ja vlasně robim na rodinym dychanku? A jak ta semetryka, vlasně Helena, dokazala z Kajoša-drsoňa zrobiť cosyk take? Vypadalo to na zajimavy večer – telenovela v přymym přenose.
Požral sem paru chlebičku, zajed to smaženymi kobzolami a kivnul Kajošovi na to, jak se ptal, esli sy cosyk dam. Doněs mi dvě decki vina. Kajoš! Žadne jeho koktejly!! To vino mělo dokoňca aji červenu barvu. A jak sem viděl, že to naliva z oryginal flaški, byl sem fakt zklamany, i když, asy sem to měl tušiť od počatku. Po přypitku padla moja posledni naděj, že by to byl jakisyk tajny lektvar – byla to frankovka. Hodil sem to do sebe, nechal sy nalet dalši a zaposluchal se do dřystu kolem. Zaslechnul sem cosyk o jakesyk Leonardově šifře. Dluha sukňa to šmahem odsudila, že je to škvar a jeji chlop enem kival, jak taki ten plastovy čokel na zadnim okně v autě. Kajoš dodal, že to eště něčital a hned schital hnusny pohled od Hely, kera dodala, že to ma v ložnicy už měsyc na nočnim stolku. Tež zajimava informacyja. Chvilu sem se zamyslel, bo se zas bavili o čimsyk nězajimavym a naraz mi docvaklo, esli se na mě cosyk něchista. Jakasyk skryta kamera, či co.
A jak by to docvaklo nahlas – naraz zvonek. Hela se zdvihla, že pry to budě Zdena. Dalši figurka do hry, tuž fajně. Třy chlopi, třy roby. A kura! Kaj je okno? Mizym, bo to budě beztak jakasyk hidra.
Než sem se stačil zdefenestrovať, do pokoja vplulo nadherne stvořeni. Dokonala roba, vlasy, tělo, hadry, fajne oči, nos, pusa, uši – jednym slovem baba jak cyp. Kura, že by Kajoš přecy enem cosyk vpašoval do teho vina? Asy sem se zamiloval na prvni pohled. Tuž či sem puboš? Jak Dokonala promluvila, byl sem v dupě. Taki medovy hlas sem eště něslyšel. Asy sem na chvilku odplul kajsyk do řyti, bo Helenine vysvětlovani, že diki mě našla baječneho Karlika (pry Karlika!!!) a že mi chtěli zrobiť oba radosť a tak mě chcu seznamiť s jeji sestřenicu, mi musela převykladať celkem třyrazy. V pale mi vibrovaly otazki jak zapomenuty klič ve skličidle – jak vyměnila Marka za Kajoša, kdy to bylo, esli u něho meška a čemu mi chtěli zrobiť radosť, ale v tym zmatku sem ze sebe enem vyhrknul, že mě to těši.
Zbytek oslavy sy pamatuju jak v mlze. Ostatni štyre zas kecali o novych knižkach, co kdo kdy čital. Kajoš se snažil zapojiť do hovoru s přyručku "Pyrotechnikem snadno a rychle", ale něuspěl. Ja sem musel vypadať jak dement, bo sem pohledem visel na Zdeničce a kival na všecko, co ji vyšlo z té fajne tlamki. Tuž jasne, že ten Limonadovy Joe se Myronu moc něvyved, narozdil od Kamelota. Syce sem vubec nevěděl, o čim mluvi, ale kival sem jak vztekly.
Jak kdosyk vytahnul karty (Karty! U Kajoša!! Kdyby aspoň s holymi babami), Zdeňula prohlasyla, že už budě muset isť dom. Napadla mě hrozna myšlenka – doma ju čeka chlop. Hned se mi ale v pale přeplo na spravnu kolej a nastupiště, bo mě s ňu přecy chtěli seznamiť, že je nězadana, no ni? Asy mi to ale bylo vidět na gzychtu, bo se rozesmjala a dodala, že ju doma čeka čokel. V duchu sem sy nadal, že něumim zachovať něutralni gzycht a hned sem se zatvařyl tajak prymator před fotografem. Pomoh sem ji do hubertusu, zamaval tym karbanikum a už sme valili na trolejbus.
Zlate emhade, v nejbližši době nic nějelo, tuž sme šli kusek pěški. Kecali sme a kecali a ja sem měl pocyt, že ju znam sto roku. To už se mi dluho něstalo. A kdovi, esli vubec. Vylezlo z ni, že tež meška v centru. Vznašal sem se štěstim, jak ropucha nafukla helijem. Prošli sme paru zastavek, bo to šlo jaksyk samo, ale naraz prohodila, že už ju bola nohi. Konečně přyšla chvila pro mě! Řek sem ji, že to nic, že ju doněsu až na prah kvartyra. Lapnul sem ju a vyrazyl. No, po paru metrach sem sy pravil, že budě stačiť enem na prah baraku. Moc pěkně se na mě usmjala. Tež sem se na ňu usmjal a snažil sem se dychať porami. Do dupy! Čemu ja něposyluju? Po každym dalšim metru sem sy daval drobne mety – eště deset kroku, fajne, eště k tamte značce, bezvadne, a včil eště k temu křaku. Mělo to enem jednu něvyhodu. Tak moc sem se sustředil na ty drobne mety a spravne kladeni noh, že sem něslyšel, co mi šepta do uši a pomalu sem aji přestaval vnimať, jak vypada. Asy zafungovala telepatyja, bo jak sem měl ruki skoro až u chodnika, naraz vyskočila, poděkovala, že sy spočla a že dal pujdě po svojich. Ani sem se něstačil vydychať a musel sem pokračovať v romantycke debatě. Pry že ten měsyc fajně sviti. Neviděl sem na pět metru před sebe, natož jakisyk měsyc, ale kival sem jak nadrženy holub.
Něchapu, jak sme se doplahočili z Michalkovickeho řbitova až na Bazaly. Tam sme stravili asy pulhodiny čuměnim na osvicenu Ostravu. Trochu sme se pomačkali, ale daval sem bacha, ať cosyk nězdupu, bo ona je ta prava. No pulhodina to asy něbyla, možna tak štvrť. Ono vlasně začlo let, tak je možne, že to bylo enem pět minut. Teho dešťa sem se bal, už jak sme vyšli od Kajoša a Hely – kura, už o nich uvažuju jak o paru – bo začlo trochu slimpať a vypadalo to, že nafurt, ale jak sme šli s Dokonalu, kapki nas enem sledovaly z mraku.
Tuž asy mi fakt hrabe, jak pišu take romantycke cypoviny.
Tu noc bylo všecko jak ve filmu. Sotva nad banikem začlo let, přysvištěl nočni trolejbus, ja sem robil srandu, jakože ho stopuju a Zdenka se moc pěkně smjala.
Bydli kusek od Maja, tuž sme se eště od zastavki pěkně prošli, ale furt slimpalo, tak sem ji aspoň nabidnul svoju bundu. Prvni nechtěla, ale jak sem ji tvrdym hlasem tajak basak z Uspěcha pravil, že musy, tuž s chichotanim přyjala. Jak už sme byli blizko baraku, dumal sem, esli mě pozve navrch a esli mam isť. Vymyslela to nejlepši sama, že mě pry zas rada uvidi, ale včil už musy letět, bo Bobiček už je dluho doma sam a rači ho se mnu seznami kdesyk venku, bo on je divoki. Zas sem enem kival hlavu, v kere se mi honilo, esli ju mam pocalovať anebo ni. Zas to vyřešila ona, bo mě enem tak mateřski calnula na lico a zmizla ve vchodě. Šel sem pěški v dešťu dom. Bunda voněla po Dokonale a ja sem měl v pale chaos, tajak Džeksn před špiglem. Tuž je to dobre, že mě pocalovala na lico, nebo je to enem kamaradske? Zbytek nocy sem se enem převaloval tajak puboš po prvnim rande. A navic sem zystil, že sem sy něvzal jeji čislo.
Osud ale neni sviňa, bo enem sem na chvilu sklopil vika, za paru hodin mě zbudila ezemeska, že pry dobre rano, dněskaj musy ven s Bobičkem, bo byl na ňu nasrany za ten včerejšek, tuž se s nim musy udobřyť. Přy snidani sem dumal a kalkuloval a vymyslel sem, že pujdu ven na kolobutach. Čemu? Tuž je jasne, že ma čokla. Bydli v betonove džungli. Ma psysko rada, tuž ho veme do přyrody. Kaj je nejbližší přyroda? V Komeňaku! A tam potka mě, no ni? Navic, ve světle slunka ji přytahně moja sportovni postava. Musym sy vzat ty černe ryfle, bo su mi trochu menši, ale zas teho moc schovaju.
Nakoněc mi ale štěsti ukazalo obratle, bo v Komeňaku skoro nikdo něbyl, parurazy sem zmoknul (ja vul sem jel enem v ryflach a tryku), třykrat sem dostal na tym mokrym asfaltu smyk a hnusně sem se jebnul do řbeta a jeden zasrany čokel mi malem prohryz lytko, bo sem se hnal za jeho paničku – šak možu ja za to, že byla podobna Dokonale?
Zbytek neděle a ponděli sem měl zapal plic. Šef naštěsti uznal, že mam dost nadrobene a možu to vyležet bez nemocenske. No možna to něbyl přymo zapal plic, ale smrkal sem a chrchlal jak tuberak. Ale bo se Zdenka zbytek neděle a ani v ponděli něozvala, tak je to určitě zapal plic, na kery scypnu, bo mě stejnak bez ni něbavi život.
Už zas sem za hňupa
V robotě se sem tam štenkrujem kvuli temu, kdo co čita. Jasne, že nejvic ryjem do Jury, kery furt odebira Pravo, bo ať se to včil menuje jak chce, třeba aji Modre Pravo, raz to byl slabikař komanču a dosť. Navic, Jura ma furt ten zvyk, že nam robi pravidelne desetiminutovki, co se kaj robi. Karel, ten čita Denik a dycki nas ohromuje informacyjami, kere sme my ostatni čitali už den, nebo dva předtym. Kamil čita Lidovki, ale něpravidelně, vlasně enem dva razy a to ešče temu, že jich našel na hajzlu, jak tam raz něbyl papir. Tuž moc sy něpočital, bo v nejlepšim ho vyrušil šef, kery se rano živi domacymi jogurtami a dopoledně pravidelně prosedi na porcelaně (asy mu jich jeho stara robi chujovo). Roby věčinu čitaju Blesk, ale ten je tež celkem bleskurychly. Tuž a potem je nas tam paru, co propagujeme Mladu Frontu včera, dněskaj aji zytra.
Spominatě, jak sme zvalili tu javorovu partyju? Den na to nas rano v robotě šoknul Jura. Měl dluhi hovor, přy kerym se tlemil jak šťur po deratyzacy a jak zavěsyl, vytasyl se s tym, že cože to čitam za gazetu, jak v ni něpišu, kdo včera vyhral. Tuž jasne, že neni, bo koněc zapasu byl po uzavěrce, no ni? Jura se zařechtal, bo pry ve vydani pro pepiky už hokejisty oslavuju jako zlate kluki a je tam aji mylijon fotek. Zustal sem stat s hubu otevřenu tajak přy vyměně blomby, kera už je zelena. Co to je za hlupota? Na šichtě zavladnul chaos, bo každy začal hajiť ty svoje noviny. Akurat Laco, co ma doma harpagonku, sy nas něvšimal a dal robil. Temu to je celkem jedno, on něčita nic, bo něsmi utracať za hlupoty.
My, co čitame MF, sme začli spominať, kere pepiki zname. Jožin hned valil ku kecafonu. Celu dobu sem se uklidňoval, že je to enem provokacyja od Jury, kery nevi, jak by nam zhnusyl čitani, ale jak potem Pepik zbudil svojeho bratranca, kereho neviděl ze šest roku a ten mu eště v polokomatu přeslabikoval tytulni stranku Fronty, chitnul sem panyku.
Potem nas asy kdosyk nabonzoval šefovi, že něrobime, bo přyhopsal jak přyhřaty zajic a zadal bojove terminove ukoly, tuž sme to odložili na odpoledně. Po šichtě sme to probirali u piva a jak už sme měli trochu v kuli, chlopi mi dali za ukol zystiť v redakcyji, jak to vlasně je. Ti nejvic navaleni navrhovali, ať tam rači zajedu osobně, naštěsti sem měl enem dvě piva a tak sem se ubranil cestovani do hlavniho města. Naco mame elektronyku, no ni? Večer sem před spanim lapnul ku komputeru, dal sy eště jedno plechovkove orosene pro inspiracyju a napisal emajl, co je to za burdel, že pepicy vja spiš jak ostravacy, co se večer robilo:
Česť pracy!
Tuž chlopi novinařšti, to stě mě nasrali.
Fakt něchapu, čemu v dnešnim vytisku (ponděli 16.5.2005) Mlade
Fronty pro Moravskoslezski kraj neni ani slovo o tym, že sme mistřy
světa. Člověk se cyti tajak hňup, jak se dozvi od svojich kolegu z
hlavniho města, že v jejich verzyji Mlade Fronty je plno velkich
tytulku o mistrach, hafo fotek, rozhovoru a dalšich capin.
Kura, tuž či je Ostrava fakt až tak daleko, že něfunguju telefony,
emajly, či faxy?
To, že něpišetě druhi den o tym, kery pajtaš vyletěl ze Superstar, mi
je celkem u dupy, bo nejsem mlada děvucha, kera sy kredyt dobija enem
temu, aby teho Alibabu dostala až navrch. Ale jak tak nad tym dumam, kdovi
kolik informacyji nam, Ostravakum a Moravakum vlasně servirujetě s
denim zpožděnim? Kurnik šopa, aji ten regijonalni Blesk je
rychlejši, jak vy.
Tež mě napadlo, že bystě moravskoslezku verzyju vašeho platku mohli
prodavať o cosyk lacnějši, jak tu pražsku, jak dostavame něaktualni
novinki, no ni?
Sem zvědavy, co mi odpovitě.
Zdař buch!
Ostravak Ostravski
bytem v Ostravě
Teho času na http://ostravak.bloguje.cz/
Druhi den, jak sem v emajlu viděl zpravu z MFD, hned sem měl lepši naladu. Fakt sem asy ten brycki celer, jak mi tak bleskovo, vlasně frontovo odpovidaju. Ale guvno! Žadna zelenina. Ve zpravě byla odpověď jak z automata, že se tym určitě budu zabyvať. A esli něscypli, tuž se tym zabyvaju dodněskaj, bo odezva žadna.
V robotě sme to zas včera probirali. Mi se o tym moc nechtělo mluviť, ale Jura zas začal ryť jak benga u Přemka na zahradě. Chlopy pobavila moja žadosť na slevu za stare informacyje. A že pry tam tež napišu. Potem ale z paru z nich vylezlo, že se na jakesyk psani do gazety možu vysrať a že je spiš přestanu kupovať, jak z nich robja hňupy. Baby se enem tlemily, že furt řešime cypoviny, bo ony by mohli čitať aji tyden staru gazetu a je jim to jedno, hlavně jak je tam dosť drbu.
A Jura, kery to všecko zdupal, se enem řechtal a řechtal, jak by dostal sedačku z řetizkača do paly. Tuž sem sy odpustil jeden istě vynikajicy oběd v kantyně a trochu sy pohral s jeho rudu gazetu. Z pismena P sem celkem snadno zrobil B a potem dovnitřku nalepil paru fajnych članku, kery s keru, kolikrat a kaj, oxeroxoval sem fotki z loňske vanočni podnikove besydki a zbytek domaloval, akurat sem ten fotokomiks něstihnul cely. Škoda, bo to bylo lepši jak oryginal v tym magazyně pro mladežniki a mladežnice s jebakami.
Akurat sem nečekal, že šef eště něvypustil všecke domacy danone a na hajzel sy veme gazetu pravě od Jury...
Dalši kidy nězmizly, ale su uložene ve skladišťu.