Jak to dopadlo v tym Kinestaru
V patek sem se před koncem šichty stavil u Jaruny v kanclu a zoptal sem se, esli teda plati to kino. Tuž zas se zatvařyla tajak kuřy řyť a vykrucala se, ale jak sem se zoptal eště štyrykrat, konečně z ni vylezlo, že teda ja. Tym babam to asi robi dobře, když je člověk musi přemluvat, no ale oddychnul sem sy, bo už sem měl kupeny ten listek aji pro ňu a koho včil narychlo zhaňat, no ni? Tuž sme se domluvili štvrt hodiny před začatkem u vchodu. Večer sem šel brzo spať, bo v bedni něbylo nic, co by stalo za to a na sobotu sem chtěl byť čiperny.
Dopoledne sem poklidil chlivek, bo sem dufal, že po kině se stavime u mně pokecať o filmě nebo tak. Skontroloval sem ledničku a našel akurat dva cenťaki nědopite meruňki a cosyk pruhledneho v plastove flaše, co smrdělo jak slivka a chutnalo jak francovka s mydlem. Tuž nic moc. Rači sem zašel do Alberta a abych zrobil přypadny dojem, prasknul sem se přes peněženku a kupil sem kalvados. Syce to moc němusym, ale Jaruně to určitě budě chutnať a jak budě namleta, tuž možna aji ten stryptyz budě. Chtěl sem si kupiť cosyk na oběd, ale spomjel sem si, že sem mamě minulu sobotu slibil přysť na oběd dalši tyden. Z domu sem ji zavolal, esli to plati. Byla v šoku a třykrat se přeptala, esli potřebuju chechtaki nebo co, že volam. Nakoněc mi uvěřyla, že chcu fakt enem najest. Tuž sem k nim zašel, pokecali sme tajak dycki a mama naraz pravila, co ma kupiť harantum od segry za vysvěčeni, co maju v ponděli. Tuž pozor, zablikalo mi v pale, jake vysvěčeni v ponděli? Jasně sy pamatuju, že sem kupoval listki na sobotu třycateho a vim, že vysvěčeni se dava posledni den v lednu, bo haranti dycki otravuju, že chcu odměnu a tahaju mi z pěněženki drobne. Tuž vysvěčeni muselo byt v patek, ni? Byl sem z teho tak nervozni, že ani nevim, co sem to zežral a hned sem letěl podivat se dom na ty listki. A do řyti! Ten pajtaš hlupy mi je prodal na nedělu. Kura, jak ja to vysvětlim Jaruně? Ta budě nasrana jak ve Venuši na hajzlu. A tež ja! Jak sem ji to zavolal, štvrť hodiny mi řvala do tydlifona, jak sem ji zgichal vikend a že v nedělu už cosyk ma a že s tym počitala na sobotu. Eště že sem měl tydlifon dal od ucha a před sebu noviny, bo by sem asy ohluchnul a aji by mě nasrala. Jak se nadechovala k dalšim kecam, slibil sem ji honem, že ju předtym vemu na kafe, tuž sem ju nakoněc přemluvil. Večer volal Peťa, co zme spolu honili baby na prumce a semtam zajděme na pivo, esli bych večer nězašel na jedno. Tuž přece se něnavalim den před taku duležitu akcyju. Přemluval mě, ale naštěsti teho nechal chvilu předtym, než by sem mu to slibil Večer sem si dal před bednu jakesyk zbytki z lednički a chtěl sem se divat na tu werychiadu, ale Nova to jaksyk zdupala, bo to bylo horši než smrad ze spalenych nechtu, tuž sem u teho zalomil.
V Kerfu už sem se potlukal o hodinu spiš, bo sem byl nervozni z teho, že budu po dluhe době kajsyk sam s babu. Stavil sem se v elektru mrknut se na dyvidy, esli tam zas něbudě jakesyk zlevněne jak přy te akcyji po novym roce. Jak tam tak bludim a očumuju ty pekelne stroje, zahlidnul sem u kerehosyk regalu Jarunu. Asy byla tež nervozni, tuž to vypada slibně! Vzpomněl sem si, že sem ji slibil to kafe, tuž k ni valim, lapnu ju za pazuru a tahnu ju k automatu, bo sem se chtěl pochlubit, že už s tym umim. Možna se mi to enem zdalo, ale zas se tvařyla jak ta kuřy řyť. Tuž počatek nic moc. Pomalu sme přešli ku Kinestaru, ona ani slovo. U bufika se na chvilu zastavila, jak by na cosyk čekala, potem enem pokrčila ramenami a zas ten gzycht. Pomaly sem sy začinal zvykať.
Ve vnitřku sme lapli na řytě a Jaruna začla jak hladovy sup ohližať okoli. Jak viděla kerehosy s kelimkem, začla divně přežvykovať... Za chvilu mi to zecvaklo v pale! Borak ma asi žizeň a mysli si, že buděme jak u suchanku! Přece do ni něpoleju ty sladke srački, tuž sem zalovil v bundě a vytasyl dvě plechovki, ale žadna Ambrozyja, ale Radki – ať nežeru. Jak sem tu plechovku otviral, nědošlo mi, že sem sebu dost šil, bo ten pivson byl natlakovany jak nadrženy hroch a ohodil Jaruně komplet sukňu. Přepla gzycht na kuřy-řyť-permanent. Chtěl sem ji ze solidaryty dat svoju plechovku, ale syčela tak, že se ludě divali pod nohi a hledali hady.
Konečně začnul film. Chtěl sem se trochu přytuliť, bo mi tak fajně voněla, ale trochu sem se bal teho jejiho gzychtu a luďam vadilo, že zas syči. Tak sem se sustředil na film a semtam se po ni bajočkem mrknul. Naraz vidim, jak se tak fajně usmiva, tuž sem něvahal a zas se k ni nalepil jak spluva na kachlički. Zalehlo mi v uchu, jak mi tam zasyčela jak tlakač před vybuchem. Odtahnu se, čumim na film a za chvilu zas ona rozesmaty gzycht jak slunečnica. Tuž kdo se ma v tych babach vyznať! Potem mi to došlo. Ona se tak tlemila dycki enem ve chvilach, jak byl na te bile hadře vepředu ten mlady Kotek. Cely zbytek filma sem ju sledoval a měl sem strach, že nakoněc aji budě.
To utrpeni nakoněc skončilo. Ne žeby se mi to nelibilo, film byl fajny, aji paru fajnych kecu tam bylo a nařechtal sem se jak kuň v hořycym seniku, ale na guvno bylo, že tam hral ten mlady gizd, bo Jaruna se asy zamilovala. Posledni šajbu sem umistil po tytulkach, jak sem ji pravil "Ty jaruno posluchej, co blbneš, dyť by to mohlo byt tvoje děcko?!" Už ani něsyčela, enem pravila, že sem debil, co nigdy něpochopi robu a že mě už něchce nigdy vidět.
Tuž že by chtěla změnit robotu?
Pozval sem Jarunu do kina. A nebo ni?
Včera už mi bylo lepši po tym zelenobilym mliku od teho hňupa Ladi, tuž sem si v robotě dal aji oběd. S partyju sem moc někomunikoval, bo sem se snažil dohnať robotu, co sem dostal od šefa zkraja noveho roka. Jak sem šel z oběda, dodal sem sy odvahi a zoptal sem se Jaruny, esli ma v sobotu čas a esli by nechtěla se mnu zajit do kina na ty bombarďaki. Neřekla ja ani ni, enem se tak uchechtla, tuž to asi znamenalo, že ja. Řek sem ji, že kupim listki a v patek se domluvime.
Po šichtě sem valil hned dom, abych zehnal ten druhi listek a mamě kupil eště ten prašek. V Kinestaru sem musel chvilu přemluvať chachara za pokladnu aby mi dal druhi listek vedle teho, ce sem už měl. Bylo to složite jak žebř – musel prvni zrušit ten muj kupeny listek, potem mi prodať dva ine a nakoněc znovu založit ten muj puvodni. Na ty mista pokladnich asy musy mět člověk aspoň baňsku. No zmatek, ale sedime vedle sebe, bo inač by to asy nemjelo zmysel, no ni? V Kerfu bylo jaksyk malo ludi, tuž sem vzal prašek, kupil sem si paru rohliku, bo dyjeta a postavil sem se k pokladni pro pět bebechu za babu s plnym vuzkem žďorbu. No gdyby neměla taku pěknu řyť, tuž ji hned řeknu svoje, ale tak sem enem stal, čuměl a čekal až se dohada s robku za pokladnu, že v tym vuzku ma fakt enem pět věci. Jak potem odešla k ine pokladně, zaplatil sem a valil na lokalku. Než sem vyšel ven z Futura, spomjel sem sy, že mě už od Vodarny tlači scani, tuž honem na hajzel. Jak sem se potem umyl a chtěl si osušiť pazury, zas mě nasrali. Strčim ruki pod ten fen a nic. Posunu pracki mimo – spusti se a suši mi rukavy. Vratim ruki zpatky – vypně se. Chvilu sem tam maval rukami jak ožraly Koperfild a nakoněc sem se utřel do galat. Tuž do dupy s takym křapem.
Vystupil sem u Plynaren a pěšobusem došel k mamě s tym praškem. Prolez sem lednicu a špajzku a vzal si kusek bučka, no ten syce neni moc dyjetni, ale co, šak už mi bylo dobře. Bylo mi jasne, že jako přylohu dostanu k bučku hafo kecu od mamy o rodině, tajak dycki. Začla vyryvať na teho lempla, co si vzal segru, bo mama ho tež ma rada jak mravenec vysavač. No on zas neni uplny baraba, akurat neumi chlampať a eště to něpochopil. Mama mi ten buček naservirovala na letačkach z teska, abych nězgichal svatečni igelitovy ubrus, tuž sem vypnul uši a při žvykani sem se čuměl, kaj je co dobreho. Do oči mě trefila fajna cena za ten dyvidy stroj, kura ale tych kecu kolem teho, co to všecko umi, co je k temu, k čemu se to da přypojit, no to bylo na mě moc. Tuž aji bych si to kupil, ale musym se s kimsy o tym pokecať. Na partyju z roboty seru, něbudu se doprošovať. Že bych se zoptal svojiho upřymneho synovca? Ten temu určitě rozumi vic jak ja. Měl sem čas, tuž mě napadlo, že bych se za nim zastavil. Ale co, šak je mlady, ma zdrave nohi, tuž ať se stavi on. Chtěl sem mu zavolať od mamy, ale to sem neměl robit, bo mama zas měla blbe pindy o tym, jak je telefonovani drahe a jak je ten telekom na guvno. Furt na nich nadava, ale drži se jich jak psi guvno na pohorce a enem pyskuje, že to zruši a nic. Zežral sem posledni kusek bučka, zebral masne letaki a valil dom. Po cestě sem poslal mlademu ezemesku, že s nim potřebuju cosyk probrať.
Doma sem sy rozložil letaki po stole a pořadně si všecko přečital, dokonce aji vystřyžki sem si zrobil a čekal sem, až se mlady chachar ozve, bo take to R-RW-plus-minus-děleno-krat mi nešlo na rozum. Potem sem chvilu porozmyšlal, co si vemu v sobotu na sebe do teho Kinestaru. Tuž ne že by mi na tym moc zaleželo, ale němožu isť jak hastroš, bo by mě Jaruna v ponděli v robotě pomluvila a tež chcu na ňu trochu zrobit dojem, no ni? Tuž sem si před špiglem na skušku povolil ryfle a trochu jich stahnul dolu, aby byly vidět trencle, jak to nosa mladi syncy. No nevim, esli tym Jarunu ohromim, bo ty moje kostkovane trenki jak vykukovaly z galat moc erotycki něvypadaly.
Potem sem asy zalomil u sprav, bo mě po osme zbudil tydlifon. Mlady mě enem prozvaňal, tuž sem mu hned napsal, ať ide do řyti, že sem s nim potřeboval předtym pokecat, aby mi poradil. Hned volal a že pry přyde o vikendu, esli to stači. Nasrany jak jednonohi na vodnich lyžach sem se rozlučil, bo už sem si přectavoval jak si to zytra kupim a hned si zajdu do pučovni u Jindřycha cosyk fajneho pujčit. Šel sem spat. Jak už sem skoro hnipal, přyšla mi ezemeska (zas sem ten bazmek hňup zapomněl na noc vypnuť). Psala jakasyk Milena, že pry bysme sy to mohli zopakovať, že to bylo fajne. A do dupy! Kdo je Milena?
Pul hodiny sem dumal až mi nakoněc kolca v pale docvakly na spravne mista a ja sem si spomjel, že je to jedna z tych dvuch bloncek z teho Vegasa. Kura ale kdy sem ji daval čislo na mobil? Za dalši pulhoďku sem vydedukoval, že sme spolu asy kajsyk trsali a temu že mě chvali, bo co ineho? Venku je kosa jak cyp a dom sem šel sam. Aspoň myslim. No musym se ale zoptať Kamila, bo teho si pamatuju naposled, jak u Desperada vyřvaval, že ho kdosyk nědohoni. Ale vubec nevim kdo. No jedno vim stopro, že sem se rano doma zbudil sam.
No ale esli něodešla, nebo něodešli dřyv...
Hnědobila Ostrava
Včera cely den valilo sněhem jak z paly teho ťamanca v te reklamě na Hedenšolders. Ludě šklhali po chodnikach aji bez brusli jak Jagr po pěti Jagermaistrach a parurazy sem viděl aji teho řyťbergra. K večeru už to v centru vypadalo jak před zavodami na bježkach. Voli, co loni něpřezuli svoje stodvacytki taktak brzdili na přechodach a přy rozjezdach marně prošlapavali pedaly až na dlažku. A partyja s pluhami pěkně v klidku, no ni? Šak rano v novinach psali, že se ženě sněhova buřa, ale zapomjeli napsať v kolik tu budě. Tuž přypraveni byli, ale snih ich zaskočil, tajak dycki. Enem škoda, že ostravska čete něma takeho fajneho chachara, jak je ten Honza Tunovy z Novy. To by sem se večer chlamal u sprav, jak by tam zamaval tym svojim pačem a hlasem jak Švorcova na patnastym zjezdu u-ve-kaj-es-če pravil, že "obyvatele Ostravy byli dnes doslova šokováni přívalem sněhu". Tuž ale chodnikobrusleni včera něbylo to nejhorši, co mě potkalo.
Mojeho přyhlupleho kolegu Laďu z roboty už znatě. Dosť razy už mě nasral svojimi cypatymi řečami, ale co mi zrobil včera, tuž to přelazlo všecki meze. Asy se jaksyk domaknul, že za ten pruser na kuželkach sem moh ja. Tuž co ja, to přece ty bloncki, no ni?
Rano moc doma něsnidam, bo bych to cestu v lokalce v sobje asi něudržel. Lokalka je narvana spocenymi luďami, keřy se na človjeka lepja jak slimak na žehličku a ledva se tam da dychať. Gdybych jim to tam eště zgrcal, tuž to by mě dalo beztak de-pe-o na černu listinu a musel by sem chodiť přes celu Ostravu pješobusem. Tuž rano si davam misto snidaně až kafe v robotě. Rad chlempu turka z mlikem, ten mě fajně probere a deprem potem sem zbuzeny a možu cosyk robiť. Tuž aji ten den si zaleju tu černu břečku vodu, šahnu do lednički pro mliko, kipnu tam trochu, akurat se mi jaksyk nězdala ta barva, ale co, šak to je trvanlive z Kauflandu, tuž to cosyk vydrži. Srknu, ta chuť tež dněskaj nic moc, ale co, beztak mam v pysku eště zbytki tych kolinek s tu hnědu mačku.
Hodinu po tym, co sem polknul posledni lyk kafe mi jaksyk začlo divně žblemtať v břuchu. Chvilu sem se to snažil rozdychať, ale jak už to něšlo, tuž vyletim na chodbu kaj mame společny hajzel pro cele patro, kutkem oka akurat zahlednu teho hňupa jak se pod fusyska jaksyk divně usmiva a už sedim na mušli a leti ze mně aji kaper ze štědreho dňa. Stihnul sem to taktak. Uleva jak cyp. Mrknu okem na to plechove kolo, v kerym nam baba, co u nas pokliza něchava hajzelpapir – všecko v rychtyku, kusek dole čuha. Pustim eště jednu davku a už je mi lepši. Šahnu na papir abych si urval aspoň ze dva metry – a guvno! Vitě, co ten vul zrobil? Vymotal celu tu rulu, urval enem jeden štvereček a nalepil ho izolepu na spodek tak, aby to vypadalo, že je to plne a ja hňup sem mu na to skočil.
Kura co včil a co potem? Nikdě ani Blesk, ani Pravo, hadra na dlažku je vedle přes chodbu v umyvarce a vložki si Jaruna už asi tež skovava indě. Tuž pravim vam, byl sem doslova v řyti. Eště že sem neměl to nove tryko, co mi mama dala pod stromek – to stare už je vyšisovane jak ho furt peru v ruce a stejnak se mi už nelibi. Tuž sem ho narval na male kuski a splundrovane poslal za tym kaprem. Eště že mam sveter, bo jak by sem vylez z hajzlu enem v ryflach, kdovico by si partyja pomyslela.
Napadla by vas taka cypovina? Tuž jak chceš boj, maš ho mjet! Musim na něho vymysleť cosik lepšiho, ať už ho mamlasa vyraza a ja budu mjet klid. No a to mliko mi vymjenil beztak tež on.
P.S.: chvilu po tym volala mama, esli mam pro ňu ten prašek a čemu sem ji ho včera něpřyvez. Do řyti! Skleroza! Budu muset do Futura eště raz. Tuž a když už tam budu, asy kupim eště jeden listek pro Jarunu, bo se na mě odpoledně tak fajně kukla a jaksyk divně se zavrtěla. To by mohla byt fajna sobota...
Jak sem byl kupovať v Kinestaru listki
Franta už štrnasť dni na šichtě němluvi o ničim inym jak o Snouborďakach. On ma doma to domacy kino na ty dyvidy a pry to kajsyk zehnal na internetu či kaj, bo normalně se to eště něprodava a neni to ani v pujčovnach, bo to davaju zatim enem v kinach. Tuž nevim, z čeho je tak hotovy, bo pry tam akurat jacysik mladi chachaři jezďa z kopca na tych žehlicych fošnach. Na to by mě nigdo nědostal ani parem volu. Raz sem byl eště jako maly harant na lyžaku na Bilym křyžu. Tuž to byl maras. Fotr syce robil na šachtě, ale naco by mi kupil nove lyže, šak šetřyme na dovolenu v Jugošce, no ni? Tuž sem jel na takich fošnach po jeho dědovi, co se k noze přyvazovaly zespodku, bo v tym roce, jak je ten chachar vydlabal z jedneho kusu stroma, eště vazani nigdo něvynaleznul. Po prvnim ukazkovym sjezdu kopca se učitelka s dalši dvacytku trefenych postavila, oprašila ze sebe snih a pravila, že sem hovado, kere s tymi fošnami ze sudu na svah nesmi. Nakoněc mi spravce chaty pujčil jakesyk stare lyže, ale aji tak sem se lyžovat něnaučil.
Ale Franta furt o tym dřysta, že pry je to sranda jak cyp a že by mi to přepalil. No kura, ja už si tež budu muset kupit jakisyk ten dyvidy stroj, bo mě začnu pomluvať, že sem nemoderni dylina a socka, co ma doma akurat staru Oravu a prehistorycke video, keremu něfunguje nahravani. Tuž ale jak o tym každy den mluvili dalši a dalši z partyje, co už to viděli, přypadal sem si taki odstrčeny, tuž sem se rozhodnul to napraviť, bo ani jedneho hňupa něnapadlo mě pozvať a vnucovať se sam něbudu, tuž to sy na to rači zajdu do kina, ať vim o čim se to furt bavja. Jeden den nebudu chlastať a kupim si na to listek do Kinestaru. Zkusyl sem najit ty internetove stranki teho kina a byl tam aji program. Tuž v sobotu nic němam, vyrazym za kulturu a v ponděli tež možu s partyju pokecať o filmu.
Cestu z roboty sem chtěl vystupit u Hutnich montaži (do dupy už zas) Domu energetyki a kupit si ten listek, ale u byvale Hodoňanki se mi ozval z aktofki samopal (kura, musym si to už konečně změnit, bo se po mě cela lokalka čuměla jak by sem byl agent te Alkajdy – no eště že něchodim do banki, to by byla věči řyť). Volala mama, že pry měla ve schrance novy letak z Kerfu a pry tam maju zlevněny jakisyk prašek na prani a esli tam nejedu, že bych ju vzal sebu. Tuž přece kvuli jedneho prašku něbudu šlapať zas do Heřmanic a potem zpatki, šak ji ten jeden bebech možu kupit sam, no ni? Tuž sem ji řeknul, že tam idu v sobotu do kina, že bysem ji to vzal. Pry to je pozdě, že to už určitě budě pryč a že si to chce vybrať sama a že se zebere a zajdě si tam sama, když ma jedineho syna takeho gizda, co ji vubec něpomaha. V duchu sem počital do deseti. Chvilu sme si povykladali, co chce na tym vybirať, povymněňovali sme si nazory a jak už se na mě dival aji řydič a okolostojicy ludě si šuškali co tak ten vul řve na celu lokalku, rači sem zavěsyl. Zrobim dobry skutek a kupim ji to dněskaj sam. Do dupy! Jak sem se s ňu zakecal, přejel sem to! No nic, zajedu tam večer, bo sem z te debaty o guvně dostal hlad. V robotě sem nežral, bo mi bylo jaksyk zle od pajšla a jak sem viděl ten taliř s tymi kolinkami utopenymi v te hněde sračce, natahlo mě na grcani a rači sem tej robce u vydejniho pulta řeknul, ať mi to zabali dom. No a prazdny břuch se ozval, tuž si to zežeru v klidu doma, mrknu se na televizu a potem zajedu pro ty listki.
U televize sem asy trochu zachrapal, bo sem se zbudil před šestu. Tuž moc se mi už nechtělo ven, ale pry je to furt vyprodane, tuž na sobotu tak akurat zeženu listky dněskaj. Sednul sem na lokalku a valil směr Hutni montaže.
Ve Futuru bylo meň lidi jak minule, tuž sem se vklidu bez tlačeni prošel kolem Meka a ťamanskich vyvařoven, co všecke vařa to same, akurat se to ruzně menuje a stoji to jak třy obědy u nas v kantyně. Jak sem prochazel kolem teho boulinga, vlevo u schodu byla jakasyk demonstracyja či co to bylo. Banda takich tych starych cyganu v oblekach ověšanych zlatem jak vanočni stromek baňkami tam demonstrovala asy za znovuzavedeni prava na robotu pro každeho. No možna to ani něbyla demonstracyja, bo věčina z nich seděla a slopala kafe. U jezdicych schodu mě zaujal taki mlady kašparek – asy veducy te demonstrace – co tam furt pochodoval sem a tam jak něrozhodny provazolezec a furt držel u pyščiska tydlifon a vyřvaval tam duležitě na cele kolo jak obecni rozhlas. Na krku mu visel na řetězu zlaty křyž, kery kdyby se roztavil a prodal, daly by se z něho zrobit darki pod vanočni stromek pro takich štyrycet bab. No nic, šlapal sem dal ku kinu. Tam byla tež jakasyk tlačenica, bo to už neni jak za komanču, že kino hraje enem v pul štvrte, třyštvrtě na šesť a v osum – hraje se skoro každu hodinu, bo je tam hafo ruznych salu. Tuž asy začinal jakisyk film. Valim k pokladni a chcu jeden listek na sobotu na ty bombarďaki. Mlady kolik, co by se uživil jak vyhazovač v baře, tam seděl a prodaval listki. Tuž to je doba. No rači sem to někomentoval, zaplatil a valil dom. To je v dupě – za jeden listek na film, co trva hodinu a pul, sem vycaloval přes kilo. Tuž za to bych se u rady najed a aji trochu přyožral. Jak sem nasraty odchazal, nahoda jak cyp – všimnul sem si tam teho manika, co uvadi to Dobre rano. Něnapadně sem se přykrčil aby mě něpoznal a něnaplul mi do gzychtu, ale potem sem si vul uvjedomil, že mě vlasně nězna a za řbetem sem se mu vytlemil do pateře.
Musym sy zytra pokecať s partyju v robotě o tych dyvidyčkach, kere je nejlepši a hlavně nejlevnějši. Jak už to budu mjet, tuž Franta už se za paru piv postara o to, abych měl furt na co čučet.
Matušovič jedě do dupy - třeba spřadať sytě
Tuž včera sem zas zrobil tu chibu, že sem se podival do novin. Matušovič idě hrať do Sparty! Tuž je totok možne? Taki fajny synek, ozdoba bazalske travy a tapeta hromady děvušich pokojiku se něcha přemluviť a kvuli chechtaku a věči slavy nasedně na Hlavnim do rychlika a fiči pryč. Tuž na koho ja se včil budu čumět v bedně a nebo jak pujděme s partyju na Bazaly? I když gdovi, esli se ti pazgřyvcy modrobili eště spamatuju, bo posledni vysledki vypadaju na to, že misto na Bazaly choďa trenovať na Stodolni.
No ale na druhe straně to ma aji svoju kladnu stranku. Jaruna je do Matušoviča zblbla jak děcka do pokemonu. Cely kancel ma oblepeny jeho gzychtami vystřyhanymi z ruznych magazynu a novin. Raz, jak byla s kimsy na Stodolni, ho pry potkala v keresyk knajpě. Hotova jak nedělni oběd ho přemluvila, ať se ji podepiše na cycek. Chvilu se mu nechtělo, ale jak to vytahla, tuž vzal fiks a už to bylo. Jaruna se potem štrnasť dni němyla, aby ten poklad zustal zachovany na věki věku. Ale jak už smrděla jak zhnile slivki v bedně od herynku až aji ti černi šašci na braně sy zacpavali rypaki, jak ju viděli přychazať od lokalki a do zavodni jidelny ludě přestali chodiť, bo je sralo, že podle smradu su furt na oběd filety, tuž to nakoněc něvydržela a umyla se. Šak už to ku koňcu něvypadalo jak podpis, ale spiš jak modřyna, nebo jak cucflek od kombinaček. No mi by to ani tak moc něvadilo, bo ten jeji oder byl celkem pro mě přytažlivy. No vlasně ... mi by něvadilo, i kdyby Jaruna chodila do roboty orvana jak hastroš a špinava jak předak po šesnastce. Tuž možna se mi aji trochu libi a semtam se mi o ni aji zda. No pravda, Jaruna neni žadna Klaudyja Šofer. Šak jak sme raz byli slaviť u Karla jeho narozki, tuž sme to trochu přehnali s tym michanim bo rano sem ani nevěděl, kery je rok. Jaruna tam byla tež a nahodu zalomila vedle mě na zemi v obyvaku a jak sem ju rano viděl eště tymi poloslepymi očami, přypominala mi Nahlovskeho bez bryli. Tuž ale jak sy paru hodin pohraje s tymi svojimi barevnymi bebechami, vypada trochu jak Helenka Ondračkova.
Budu muset začnut makať na tym, aby si mě vic všimala a semtam ju pozvu na jakusyk tu našu chlapsku akcyju. Zkusym přemluviť našeho machra na komputery, aby mi zvěčil moju fotku z občanki na velikosť plagatu. Jak je ten blonďaty tatrman včil v dupě, zkusym v poledni pauze Jaruně vyměniť jeden plagat za ten svuj. Třeba si teho něvšimně. Časem, jak ji vyměnim všecke, si beztak ani něvzpomeně, že jakisyk Matušovič egzystoval.
Tuž spichej spichej synku, ať ti něujedě manažer! Je to v dupě, jak všeci z te Ostravy zdrhaju, to ja bych nikdy nězrobil. I když, kdyby mi kdosyk nabidnul rysovať ozubene kolca do orloja za mylijon, možna bych tež jel. Nevitě, nevrzaju už tam ti pajtaši, co se tam toča?
Kula jak kula
V patek sme se domluvili se znamyma gzychtama z roboty, že zajděm v sobotu na kuželki. Beztak furt hniju o vikendach doma u televize nebo v jakesyk knajpě, tuž čemu si trochu nězasportovať. Hned sem inicyjatyvně navrhnul, že fajne to je pod tym rakosnickim centrem ASOR, bo sem tam už raz byl. Partyja prohlasyla, že sem kulturni analfabet, bo tam nejsu kuželki, ale bouling. Na moju odpověď "Šak kula jak kula, no ni?" se na sebe podivali a cosyk si začli šeptať. Asy to bylo cosyk proti mně, bo sem zaslechnul cosy o tym, esli nebude lepši vzit Jarunu, že ta sice kuželki v životě něhrala, ale zas s ňu bude možna věči sranda. Ale nakoněc sme se domluvili na večer ve Vegasu.
Dopoledně sem trochu poklidil kvartyr, bo v obyvaku už byl burdel – naposled sem vysaval po te akciji o svatkach – a v kuchini už něbylo přes hrnki vidět dřez. Potem volala mama a zvala mě na oběd. Rači sem se přeptal, co vařy a dobře sem zrobil, bo po drškach se dycki osypu. Na cosyk sem se vymluvil a slibil sem, že přyšti tyden se určitě stavim. Asi něbyla moc rada, bo než mi bechla s telefonem, řekla cosyk o tym, ať si žeru co chcu.
Pět minut před srazem sem seděl ve Vegasu, před sebu pivo a nikdě nikdo. V klidku sem ho vyslopal, bo posledni z partyje dorazil až štvrť hodiny po termině. Tuž sme robce u vyčepu řekli, že mame objednane kuželki na pul a ať nam idě zapnuť ten pekelny stroj. Zabrali sme mista u obuch drach a objednali si dalši chlast. Než to robka zapla, pravil mi Kamil, že dufa že něbudu nasrany, ale že jak to slyšel v robotě Laďa, tak dluho vyzvidal kaj pujděme, až mu to řekli a on se vetřel s tym, že kuželki si s partyju rad zahraje. Laďu mam rad jak osynu v řyti, tuž sem trochu zezelenal, no ale bylo skoro pul a gizd nikdě, tuž sem se trochu sklidnil. Vzal sem kulu do ruki a už už sem chtěl začnuť, když se mi za řbetem ozvalo "Zdár, kerej házym?" Do řyti! Pustil sem si kulu na nohu. Tuž to budě fajny večer. V robotě ho němožu ani citiť, bo zaprve se snaži mluviť jak by pravě přyjel po pěti rokach z Prahi, za druhe je uražlivy jak male děcko a za třeti furt opruzuje kecami o svoji male cerce, kera ve třech rokach už umi počitať (ale to, že misto mluveni enem kuka, už neřekně). Než sme začli, ten vul se eště stačil všeckim pochlubiť, že kuželki hraje už paru roku a snad aji cosyk kdesy vyhral a že je moc rad, že sme ho vzali sebu. Chtěl sem ho trochu sprudiť tuž sem pravil, že kdo prohraje, plati celu utratu. Zařechtal se, jak když koktavy chči na vlnity plech a pry že to bere. No ja sem syce hral kuželki tak třykrat v životě a to jeden raz z teho sem měl tak dvě promile, ale snaď to partyja zachrani.
Začli sme hrať. S Pepu se nědalo moc počitať, bo ma problemy se svoju robu (ta co je u tych kamelotu Stražne věže), tuž se začal hned z kraja ožirať a bylo mu jedno, kolik hodi. Jura, to je sportovec asy tak, jak ja sem pilot vrtulnika, a eště k temu něumi prohravať, bo je potem nesčasny jak oryjentačni běžec s Alzhajmrem. Kamil by hral celkem fajně, kdyby se nězačal čumět po dvuch blonckach, co vedle hraly kulec. No i když, jak se naklonily nad stul a ty minihadry na prdelach jim povylezly navrch, tuž aji mi huklo. Akurat ten vul na ně čuměl furt a nakoněc se k nim přestěhoval aji s chlastem. K nam se dycki vratil jak byl na řadě, hodil kulu a rozzařeny jak radnica o vanocach zas odfičel. Gizd jeden. Tuž to bylo mezi mnu a Laďu. Jura se snažil jak cyp, ale věčinu jak to bechnul do rygola, lapnul pivo a nadaval jak špaček, že tam je šura dlažka. Laďa se před každym hodem nězapomněl pochvaliť, že hraje už od maleho děcka, tuž a fakt mu to šlo jak sviňa. No ale ja se tež musym pochvaliť, bo po každym pivu sem byl lepši a lepši. Aji ta noha už mě přestala boleť, bo fernet je fajne anestetykum. Ale stejně byl ten vul čim dal lepši. Co včil a co potem? Jak sem tak stal na hajzlu a dumal, přimotal se tam jakisyk navaleny pajtaš vysmaty jak potkan, co zežral vajgel na Stodolni. Zaostřym a on to Kamil. Začal blekotať o tych segrach a esli s nimi potem pujdu pařyť na Stodolni. Jak tak vykladal, dostal sem napad, kdo dněskaj zaplati utratu.
Ke koňcu už sme hrali bez Pepy, bo ten ležel na zemi obtočeny kolem kule. Jak sme mu ju chtěli zebrať, hned řval "Nech mi to, hraju, hňupe!" Jura byl na tym podobně, bo měl deprese, že mu to nějdě, tuž lopal jak zajezd duchodcu na akcy "Hrnce za deset tisic – CD Bohdalki zdarma". Tuž jak by mu to mohlo isť, když po každym hodu, při kerym trefil žlabek, do sebe kopnul fernet. Kamil už na to sral, bo se už viděl v lužku s jednu, nebo lepši s obuma tymi blonckami. A ten vul Laďa? Tuž ten byl ve svem živlu, bo enem vyryval a poučoval, jak maju ostatni hrat.
Včil nastal duležity moment. Jak byl na řadě Laďa, přyšla jedna z tych bloncek, lapla vedle něho na řyť, zamrkala a jak se rozpřahoval, zamručela jak kocur na rozpalenym grylu. Podle směru hodu bylo vidět, že to s nim zatřepalo, bo na podobne věcy neni zvykly. Ta jeho ropucha ho drži zkratka. Tež se neni čemu divit – sto kilo žive vahi u baby, tuž to se potem těžko obhajuje jakisyk ten zalet. Tuž vzal druhu kulu, aby si napravil reputacy, ale to už k nam vlezla aji druha bloncka a postavila se na druhu drahu a opřela se v předklonu o ten stolek na kule tak, že ji bylo přes vystřyh vidět aji na pupek. Dalši hod šel přes střed do druhe drahi. My sme v klidu hazali dal, bloncki chvalili Laďovi techniku a ten vul je nakoněc aji nechal hazať za sebe a zezadu se na ně lepil, aby jich naučil spravně hazať.
Tuž ale moc jim to nešlo. Nakoněc se aji ten Jura dostal před něho a přešla ho ta depka. No a ja sem vyhral, no ale sem skromny, tak ten taněc vitěza nětrval moc dluho. Kamil začal byť nervozni jak prvorodička ve vitkovickim špitale, esli ty blonďate pipiny nakoněc nepujdu s Laďu, bo ten vul s nima začal planovať večer. Asy zapomněl na ten svuj chodicy šifoner, co ho doma čeka s valečkem na těsto. Ani mu něvadilo, že vul zaplatil utratu, tuž sme si eště honem předtym dali po fernetu.
Ty baby ta moja habaďura asy celkem bavila (tuž baby už su take od přyrody) a jak sme vyšli před Vegas, laply každa z jedne strany Kamila, zamavaly Laďovi a valily pryč. Ja sem natočil spravnym směrem Pepika, bo se vul motal dokola kolem jedne znački a řval na celu Nadražni, že je Sojuz a chce se spojiť s Apolem, popadnul sem do druhe pazury Juru a valili sme všecy za tu trojku, kera miřyla směr Stodolni.
Eště u picerki sme slyšeli ty nadavki teho hňupa, keremu až venku došlo, že ani něvyhral, utratil hafo chechtaku a co se sexu tyka, musy se spokojiť s tym svojim parnim valcem, co už ho doma čeka před dveřami.
Bilance jak za Bilaka
Ludě drazy, sem fakt dojaty. Necely mjesyc tu drapu ty svoje dřysty prdy a vysledek? Skoro šedesat tisyc ludi tu do dnešniho dňa přyšlo kuknuť, aji dvatisyce zvědavcu deně. Pravidelni navštěvnicy, co se vracaju jak ta Lasie a řechtaju se nad každym mojim kidem jak vyčepni v Pavuku. Pate misto v Toplistě. Članek na pul stranki v Tydeniku Ostrava. Paru mojich slintu koluje internetem ze schranki do schranki jak nabidkove letaki z Kauflandu. Baseň od Pepika Štrajchlu. Desytki povzbudivych emajlu. Paru zmatenych pražaku. Jeden nasrany uřednik z magistratu. A to fšecko deprem v prvni pětiletce. Tuž to fakt oceňuju.
Ono to skoro vypada, jak bysem se lučil, ale něbujtě se, v ponděli tu sem zas jak na koňu a esli mi něspadně kula na nohu, tuž vam popišu, jak pujděme dněskaj večer s partyju na kuželki.
Tuž zdař buch.
Semtam mi kdosyk z vas napiše cosyk fajneho od srca. Něbujtě se, nic něvyhazuju a všecko si ukladam. Parukrat už cosyk bylo aji v magazynach. Tuž ať na to nězapomenu, dam to všecko na jednu kupu – tu.
Žblepty o mě v Tydeniku Ostrava
Paru slov v Refleksu (online verzyja)
Dalši žblepty v Tydeniku Ostrava
Refleks chvali (online verzyja)
Paru dřystu v magazynu Computer
Jaka byla naša Ostrava před deseti rokami – MF Dnes
A kura, všecko je enem svinski kalkul...
Kurnik šopa, co je to za jazyk?
O divadle Pajtašku na šňurkach
Kaj všude člověk něnajdě Denik
Kolega mi poslal fajnu fotku. Hodil by se k temu podtytul "Deni chleba každeho Ostravaka", ale sem skromny, tuž enem dodavam "Fajne, syncy, fajne!"
[1] (Hony ) 12.10.2005, 00:07:28#
:o))))
[2] (THYMALLUS – Mail – WWW) 12.10.2005, 00:08:32#
Tak si můžu taky poprvé říct: první!!!
když se to dobře čte tak proč by to neměli mít všude? :))
[3] (mata – Mail ) 12.10.2005, 00:13:34#
Ty reklamu nepotřebuješ! Ale potěší.. :-)
[4] Technický dotaz – (Kája – Mail ) 12.10.2005, 05:50:57#
kdy vyjde trojka Deníků?
[5] (Loid ) 12.10.2005, 08:07:57#
Nojo, ta obalka vlevo nahoře je nějaká nová...
Repronis zatím mlčí.
[6] Z rubriky Chválíme (Krleš, Krleš, Krleš ) 12.10.2005, 08:10:43#
Ten sortiment U parku je dobrý až velmi dobrý až vynikající. Rozhodně lepší než plesnivé vuřty a smradlavé maso v Hypernově a u Mainla. Chujopleti (ty supermarkety, samozřejmě).
[7] Konec? Oni to vedi? (frettie – Mail – WWW) 12.10.2005, 08:38:20#
Koncis snad?
btw: Kolega vi, ze jsi ostravak??
[8] To jsou věci! (Heňo ) 12.10.2005, 08:59:09#
Fotka fajna – ostravacy su tež na duševni potravu!! ni enem na chlast a robotu.
Obalka s otaznikem je ale cypovina. Ostravak pro popularizaci Ostravy a slengu zrobil vic než naši všecy politici od Havla přes Klauze, Zemana atd. , a to jak u nas, tak i ve světě.
Konec ostravaka? Nikdy! Možeš zustat v anonymitě (Jak Jára Cimrman), ale PIŠ!
[9] To Loid (Nobody ) 12.10.2005, 09:15:29#
Obálka vlevo je přeci první díl ...
[10] To Loid #2 (Nobody ) 12.10.2005, 09:22:47#
Maš recht Loide, vypadá to že budou nové papírove kidy ... :) Super :))))
[11] (Ichtyl ) 12.10.2005, 09:25:55#
Ale co ten název KONEC??? To snad ne!
[12] !!!?? (Keri – WWW) 12.10.2005, 09:45:11#
Nechystáš se teď ,doufám, místo obvyklých příspěvků publikovat jen fotky toho, co tvýho někde visí??? Takhle bysme se tý trojky nedočkali, i když já si tě čtu tady a trojky mám svý:-)))
[13] hahaha (synek ) 12.10.2005, 10:05:33#
pry "fotky toho, co tvyho kde visi" :-)))))))
S babama su enem problemy
Ve štvrtek, jak sem šel rano na lokalku do roboty, slyšim naraz salvu ze sapika. Bechnul sem sebu o zem a v duchu sakroval, kaj to žiju jak si kdejaki pazgřyvec može na venku beztrestně střylať ze samopalu. Eště že zrovna nasněžilo a namrzlo, tuž sem nevypadal napadně, jak sem sebu jebnul o chodnik, bo ludě sebu mlatili v jednym kuse na tych neposypanych chodnikach. Střelba něpřestavala, tuž sem stanul a rozhlednul se, esli si mě nikdo něvšimnul – rano před prvnim turkem na tym byvam psychicki všelijak – bo to byl muj tydlifon. Jak mi ten vul Karel na novy rok vylepšoval komputer, nahral mi do mobila z internetu pry jakesyk fajne vyzvaněni. Mi moc ludi něvola, tuž sem to pustil z hlavy. Ten hajzel, ty zesrane galaty mi zaplati! Tuž drapnu kecafon, čumim na dysplej – vola mi Maja. A do řyti, na tu sem uplně zapomjel.
Potkali sme se, jak mě partyja vytahla před svatkami do Koruny na dysku – pry aby mě trochu zkulturnili. Tuž tehdy sem se naštěsti celkem rychle dostal do fernetoveho nalevu, bo inač by mi tam z teho rachotu, svjetel a mladych nadrženych gzychtu asi brzo cvaklo v pale. Jak sem tak seděl u baru a slopal asi osmu odlivku, přyšel Laďa a přectavil mi jednu svoju kamošku. Tuž měl sem už dosť v kuli, ale zalibila se mi na prvni pohled. Fajna baba, pokecali sme fajně, chvilu zatrsali (no šak vitě, jak sem na tym s tancem), potem se přypiti trochu pocicmali, chvilu si povymjeňovali spluvy a nakoněc aji telefoni čisla, že si stopro zavolame. No koněc už si moc něpamatuju... Ja mamlas vypity, zapomjel sem na ňu jak Gros na stryka a to enem proto, že Jaruna slibila, že přydě na Sylvestra a ja už sem si přectavoval kdovico. Ona totiž Jaruna ... no nic, o tym až indy.
Tuž sem Maju pozdravil, eště že ty chytre tydlifony ukazuju aji meno, bo robki dycki oslovim menem, no ale stejně mam v seznamu akurat štyry a to včetně Jaruny a segry. Čekal sem, že začně vyryvať, že sem se na ňu vysral a ona už myslela na svadbu, ale nic takeho. Začala jak poslaněc před volbami, pry jak se mam, esli nic něpotřebuju a podobne kidy. Tuž chvilu sem ju posluchal než mi došlo, že asi cosyk budě chceť. A tež ja! Jak sme tehdy kecali v te Koruně, tuž sem se pry pochlubil, že mam fajne auto. No a ona potřebuje přestěhovat paru bebechu z kvartyra od svoji mamy ku svojemu staremu. Do lokalki by se s tym něvlezla, ale muj kombik pry budě stačit. Chvilu sem rozmyšlal, esli mi to stoji za to v takim počasi ryskovať na kole do heřmanickeho kopca pro moju štyřkolku, šak ani zimni gumy němam, tuž to budě šklhať jak byk. No ale jak mi tam deset minut cvrlikala jak přyhřaty vrabec, začla mi byť kosa a ujela mi lokalka, tuž sem ji slibil, že ji zavolam ze šichty.
V robotě po turku se mi to rozleželo v pale a už sem ji chtěl volať, že mi vykradli garaž, ale samopal se ozval spiš, než sem stačil vytočiť z pevne linki jeji čislo na mobil. Ptala se, esli to odpoleďně plati, že spoliha enem na mě a že sem fajny chlop a podobne dřysty. Mrknul sem z okna a zrovna přestavalo sypať, tuž sem ji to vul slibil. Řekla cosyk o tym, že sem zlaty a zavěsyla. V tu chvilu venku začlo sypať jak v Mrazykovi. Kurec palec, jak z teho ven? Přece něbudu svoju krasavicu motorovu tahať do take sloty, no ni?
Vysral sem se na robotu a vymyšlal jakusyk vymluvu, ale moc mi to nešlo, tuž sem zavolal Laďovi, bo ten Maju zna a moh by vědět co na ňu plati. Ja si vlastně ani moc něpamatuju, jak vypadala, akurat mam před očami to obrovske ružove tryko s napisem WE ARE TWINS, ale v plne lokalce bych ju něpoznal. Laďa se zrovna poflakoval na jakesyk vystavě Refleksa v kulturaku, tož enem syknul že se ozve, ale jak slyšel o Maje, enem se blbě zařechtal a pravil, ať si dam bacha a zavěsyl. Pazgřyvec duležity – to su fšecy novinařy tacy? Jak ja teď možu vydělavať chechtaki podniku, když mam take dylema! Seděl sem a dumal a zas se ozvala střylačka. Kurnik šopa, musym sy to vyzvaněni změnit, bo Michal vedle v kumbale ohodil kafem zeď aji s vykresami, co robil od rana. Nechal sem to střylať, bo sem zatim neměl vymluvu, Ladik cosyk naznačoval a ani to velke tryko nestoji za to, aby se moja Fildina prodirala zavějami.
Zbytek dopoledňa sem už teho moc něporobil, bo sem furt čekal telefon od Ladi. Nakoněc zavolal – no kura, rači měl držet rypak. Maja pry se nestěhuje od mamy k staremu, ale naopak, stary ju vypral z bytu, bo je pry blba jak troki a tak včil hleda jakehosyk hňupa, ke keremu by se nastěhovala. Trvalo mi enem chvilu, než mi došlo, že ten hňup mam byt ja. Laďa musel ohluchnuť z mojeho řevu a Michal zlikfidoval dalši hrnek s kafem. Musym se krotit, bo on je hrozny cimprlich a honem se nasere jak male děcko, vul jeden. Tuž tak – a jak včil z tej sytuace ven? Co jak Laďa kecal, bo v te Koruně po Maje tež vyjižďal a ona se muckala se mnu? No, možna aji s nim. Kurnik, ten koněc mam jakysik zamlženy. Nejlepši budě zavolať ružovemu tryku a uvidime.
Do štajgrove řytě! Maja to zdvihla ubulena, že pry něvi, co ma robiť, že jeji stary ju vyvalil z kvartyra, vyměnil zamki a k mamě se ona němože vratit, bo ta je na ňu nasrana, že se dala do kupy s takim hňupem, co ma enem zakladku a sotva si umi spočitať, esli ma ve vyplatnim sačku to same, co je na nim napsane. Že pry ma bebechi na chodbě a něma kaj isť. Potem tydlifon vyznamně zmlknul – asy čekala, co ja na to. Už už sem mjel na jazyku, že može byť paru dni u mně, ale potem sem si uvědomil, co robim a malem sem si šel pluvnuť před zrcadlo do gzychtu. To tak, nacpať si do kvartyra jakusyk rebeku povětrnu a do smrti se ji nězbavim. Jak to ty roby robja, že dostanu chlopa skoro dycki tam, kaj chcu? Ale na mně sy něpřyjdě. Hned sem ji řeknul svuj plan:
"Ty Majo, klidně možeš u mě paru nocy přespať. Moja babka – ležak, co ju mam doma na chvilu z hospicu, budě určitě rada, že ma inu společnosť jak teho olysaleho čokla, co ma divny ekzem a semtam bezduvodně bluje. Vem ze sebu paru svetru navic, bo sy něchavam měnit okna, pry to je včil levnějši. A nezapomeň paru baliku mineralek, bo něteče voda – popraskaly stupački. Jo a eště..."
Tydlifon pipal a pipal a pipal... Tuž znamena to, že to bere?
Akurat mam včil problem v robotě, bo jak mi za pět minut zavolala aby mi řekla, že sem hovado a že mně nenavidi a ať zdechnu, zapomněl sem si v tym finskim bazmeku změnit tu melodyju a Michal rozerval jakesyk vykresy, co nes šefovi. Boračisko male, je taki urobeny a nervozni, ale nevim, čemu na mě musel tak řvat. Jak by sem neměl dosť teho řvani od te pipiny.
Poprava vanočniho stromka
Segře už začal stromek sypať po tepichu bodliny jak tyden scyply ježek, tuž mi minuly tyden volala, esli bych ji něpřyjel pomoct. Zoptal sem se, esli švager je zas na pul roku v Tibetu, jak minule za teho zmlaceneho policajta, ale ani mě nenechala domluviť. Pry odjel v nedělu na štrnasť dni na montaž kajsyk do dupy (třeba zarobiť dost peněz – furt eště splaca ty vyhibki) a než se vrati, v obyvačce by byl burdel jak v tanku. Tuž sem ji slibil, že dorazym v ponděli po šichtě, ale chlapi mě zatahli na jedno a jaksyk fajně se kecalo, bo sem se dom přyplazyl jak Meresjev a jak sem segře volal, esli možu přyjsť, poslala mě do řyti, že pry v deset večer je pozdě.
Druhi den sem ji telefonem z roboty vysvětloval jak to vlastně bylo a domluvili sme se na středu. Chlapi mě zas lakali na jedno, ale byl sem tvrdy jak hamburger z teho stanku u Prioru a nědal sem se. Sice jak sem jim řek, že idu segře rubať stromek, tak na mě eště na zastavce pořvavali "Hoj wudmene", ale sral sem na nich, na cypy. V lokalce sem zabral strategicke misto hned za dveřami, začal sem chrchlať jak haviř po dvaceti rokach na čelbě a nasadil gzycht nemocneho jednonoheho invalidy aby ty pazgřyvce s berlami na dalšich zastavkach ani něnapadlo se ku mně přybližiť. Na Dubinu je daleko tuž sem se kratil chvilu čuměnim z okna a obdivovanim kras našeho fajneho města. Mirak, kostel furt stoji, Šental, kurec, tam se se raz navalil tak, že sem se cestu dom poblul vlastni buty, stadijon, moderně nazyvany palac kultury a sportu, tam sme loni na jaře kulturně chlemtali před vchodem jakusyk samohonku se Slovakami, jak vyhrali zapas na mistrovstvi a potem sme sportovně zdrhali zadem kolem Atomu, bo jeden vychodňar nahodou poblul bengam zadni kolo od felicije ... Slavija, kurnik asy sem chvilu zdřymnul ... Dubina konečna? Do řyti, ja sem to přejel! Tuž pěšobusem jednu zastavku spatki tym betonovym zapadakovem, chvila klikateho panelokrosa a už zvonim u segry.
Hned ve dveřach mě nasrala, bo ku mně začla podezřyvavě čuchať jak jezevčik k bananu, esli už sem vystřyzlivěl z pondělka a nebo esli nejdu z knajpy. Jak mama! Tuž se svleču a valim do obyvaku ať to mam brzo hotove. Ni že by sem k segře chodil nerad, ale ti dva mali fagani mě dycki tak naseru jak se začnu předvaďat, co se zas noveho naučili ve školce a ve škole. Kurnik šopa, čim ten stromek zalivali? Zdalo se mi, že jak sem tam byl na navštěvě o svatkach, tak byl polovični. Ale tež je možne, že ta švagrova slivka ma jakysik vliv na oči. Tuž jak taku bestyju dostať ven z obyvaku a narobiť co nejmeně marasu? To je tež napad, živy stromek do kvartyra, kaj maju všude same peršany. Mi už roki stači haluz ve vaze, no ani němusy byť každy rok a tež mě něubyde. Ptam se segry, jak to loni robil švager. Tuž loni pry měli takeho maleho pajtaša, sotva to mělo jehliči a tak aby něrobil ostudu ho hned druhi den po štědrym dňu vyvalili z okna. Tuž ale taki topol, kery tu taktak dostali, ten se do okna něvleze! Na to se musy inač.
Řeknul sem segře o pilu a rukavice. Divala se syce na mě jak na plagat se Zednikem, ale nakoněc mi to doněsla. Enomže jeji bile pletene rukavice mi budu asy dosť na guvno, no ni? A rezavy platek pilki na železo! Zbytek pry chlop zlomil v letě, jak renovoval nabytek. No nězabili bystě ju? Že ja hňup sem tu vubec chodil. Zašel sem do děckeho pokojika, chvilu sem pozoroval ty male zaškodniki a přemyšlal, jak ocuď zdrhnuť. Segra pravě cpala pradlo do prački, tuž by se mě něvšimla. Naraz sem se v tym burdelu z hraček všimnul male pilki. Skusym – ostre jak džilet mach třy! Tym vyrobcum hraček asy fakt šibe! Pokemoni, smraďoši a včil opravdove nařadi. Zebral sem se, děcko řvalo jak by ho na nože brali, a aji s pilku sem šel do obyvački. Zkusil sem řyznuť do stromku... Přyště až budu ty male gizdy hlidať prve zkontroluju, s čím se hraju, bo ten bebech zajel do stromka jak nuž do masla. Tuž sem se na pazury nasadil aspoň igelitove sački, abych se něpřylepil a začal ho likvidovať za doprovodu dvojhlasneho děckeho sboru. Ta menši řvala, že ji ničim stromek, že Ježišek už k nim nigdy něpřyjdě a ten o chlup věči ječel, že to je jeho pilka. Zatnul sem zuby aji uši, spomjel na švagrovu slivku a dal robil z teho křaka rošti. Po hodině roboty to v obyvačce vypadalo jak v Tatrach. Spočnul sem chvilku, lyknul se kafe, ale ta mala mě pozorovala takim hnusnym pohledem, že sem ho ani nědopil. Chvilu sem uvažoval, že ji řeknu, esli kdy viděla v kostele takeho teho chachara v trenkach, co vypada jak tvrde Y a esli se mysli, že darki nosy on, ale potem sem se to rozmyslel, bo by mě segra asy vyprala z kvartyru bez slivki a s pilku ve řbetě.
Nakoněc sem tu plantaž narval do tesco tašek a konečně sem dostal štamprlu. Segra zařyla jak ohňostroj nad radnicu jak eště měla Ostrava chechtaki, tuž sem se ji zoptal, co za magora kupuje děckam take něbezpečne hrački. Podivala se na mě jaksyk divně a pry, že sem jim to kupil pod stromek ja...
Kurnik šopa, letos až pujdu zas nakupovať darki pro přybuzne, něsmim se předtym staviť v knajpě.
Kamil ma dalšiho haranta
V nedělu rano mi volal Pepik, pry že stara od Kamila už je doma z porodnice aji s děckem, tuž že bysme ho měli navštiviť. Syce nevim, čemu sme se něsešli v hospě, abysme to zapili a lezli k němu dom, ale Pepik pravil, že Kamil budě určitě rad, tuž sme šli. Co ja vim, co se takemu malemu děcku kupuje? Tuž sem mu kupil aktofku, šak se mu za paru roku budě hodit.
Jak sme zazvonili, otevřela nam jeho roba ruda jak zař na Kladnem a pry esli něsme blbi, že děcko včil uslo. Tuž sme se omluvili, zezuli a hrli se do vnitřku. Baba hned začla mavať rukami jak regulovčik směrem ke kupelce. Tuž do řyti, či to je moja mama? Šak sem se myl rano doma, ni? V obyvačce sme si prohledli ten jejich zazrak, kery se pravě rozeřval. Pepik už paru děcek vychoval, syce starši děvucha chodi do zvlaštni školy, ale to neni tym, že ju mlatil po hlavě jak byla děcko, tuž se zkušeně hrnul k vuzku a začal huštať jak by pumpoval zadni kolo u svoji favorytki. Děcko řvalo eště vic. Tuž sme si všecy posedali na gauč a gratulovali Kamilovi, ale asi nas neslyšel. Mezytym jeho roba mrskla na stul kafe, až se rozlelo po ubruse, na pul huby k nam a na pul huby ku Kamilovi zařvala, že babovku nestihla, bo nema šesť ruk a vzala maleho a valila s nim kajsyk pryč z obyvaku.
Tuž fajně, konečně trochu teho ticha. No ale moc dluho to něvydrželo, bo přyskakal jeho starši synek, kereho sme před třemi rokami zapijali tři dni, až Kamila něchala tchyňa hledať policajtami a roba s nim potem němluvila cele šestineděli. Mlady lital po obyvaku, chvilu pořvaval po tatovi, chvilu po nas, potem tam začal mavať jakymsi mečiskem, to už mě trochu sral, ale jak vyskočil na stul, vylel mi kafe, posvitil mi do gzychtu baterku a zařval "Ja chem chauron", tuž to mě vytočilo a chtěl sem ho napomenuť. V ten raz ale přišla jeho mama, vytrhla mi synka z pazur a všecki nas vyrazila. Kura, ani to kafe sem něokusyl.
Než nam přybuchla dveře před pyščiskami, viděl sem Kamila, jak robi posuňki, že to určitě eště zapijem v hospě hned, jak ho roba pusti z domu. Tuž abysme nězapijali jeho vnuki...
Chtěl bych mjeť stryka jak Stanik - železničař
Včera na obědě kdosyk pravil, že Gros ma fajneho stryka. Čemu?, ptali sme se. No bo ten stryk mu pry pojčal mylijon a jakesyk drobne na kvartyr, kery se kupil Stanik v roce 1999. Tuž to mě zeser, za mylijon bych se kupil vilu a ni enem byt. V ten čas se ho ty hijeny novinařske ptaly, odkuď vzal tolik chechtaku. Tuž krutil se jak žaba v čapim hnizdě a deprem včil z něho vylezlo, že to ma od hodneho stryka. Kura, tak dluho něpřemyšlala ani moja babka, jak se ji raz děda zoptal, esli mu byla kdy v životě něvěrna. No prokecali sme o tym skoro cely oběd. Tuž ale něvadilo, bo u nas stejnak vařy asy jakesyk chemicke družstvo, bo se to skoro nikdy něda žrať a porce su o trochu věči jak haviřska spluva, tuž sme se ani nězkazyli chuť.
Cestu zpatki do kanclu sem přemyšlal, co mi kdy dal muj stryk. Tuž hned sem se spoměl, jak mi raz dal přes pysk, jak sem se od něho jako maly harant pojčal jeho ukrajinu a šprajcnul sem předni kolo v kolejach těsně před projižďajucu lokalku – no tak tak sem stihnul zdrhnuť. Česť jeji pamatce. Tež mi dal paru umělohmotnych bebechu na hrani, jak sem byl maly a parukrat mi aji dal radu, ať nělezu do Vyběru, nebo do Besedy, že tam je hnusne pivo. Budu se mu museť přypomenuť aby věděl, že rodina se musy pomahať.
Do řyti! Večer volal synovec, že už dluho něvolal a že pry mě ma moc rad a esli už mu spořym. Moc sem to něchapal, ale jak pravil, že to mysli upřymně, tuž mi to docvaklo! Hajzel jeden, kaj bych vzal mylijon? Či sem Grosuv stryk?
Slalom v ostravskim Kaufšopu
V sobotu sem chtěl zajet do Kauflandu nakupiť, bo už mi došlo pivo a chleba už byl tvrdy aji na topinki. Jezdim tam tak co mjesyc a beru nakup aji mamě, bo dycki začně vyryvať, že na co mam tu kraksňu, když s ňu skoro nejezdim. Nazvať kraksňu skoro novu feliciju rok vyroby 1990 (sem se dupnul – 1995), upravenu znamym co ma autoservis tak, že mi aji ti mladi fagani, co dycky opruzuju na autoburze v sobotu zaviďa, tuž to je od mamy odvaha. No nic. Eště že tam němusym moc často, bo to je dycky cesta jak cyp. Sednu na kolo, vypravim se do Heřmanic, kaj mam garaž na tu svoju krasavicu, aby v zymě vubec nastartovala. Sem tam zystim, že sem kliče něchal doma, tuž zas šlapu zpatki, no a tak zabiju dopoledně. Věčinou jezdim do obchoda poranu, bo tam byva malo duchodcu – pulka eště chrape a druha pulka od minuleho nakupa umřela. Jak projižďam kolem heřmanickeho kryma, dycky se řechtam jak osel na horske draze jak vidim ten bilbord s reklamu na firmu, kera prodava stolki s velkim napisem "Aby se vám lépe sedělo".
Přyjel sem na parkoviště, aut jak na autosalonu, kurnik co tym luďam hrabe, tak brzo stavat? Vlezu dovnitřku, proderu se přes dva voly, co něumja čitať, anebo je pro ně dvaceticentymetrovy napis VCHOD moc maly a už valim do zeleniny. Tam je to dycki jak v domově duchodcu před vydejem prašku. Nevim, co tych dědku a babek tak laka na přehrabovani se v zhnilych mandarynkach. Nejlepši je, jak kdosyk necha stať vuzek uprostředka a mysli si, že ostatni maju křydla. Kdyby bylo po mojim, kupim si akurat pytlik jablek, ať mam aspoň jakesyk ty vitaminy. Ale mama mi napsala na listek hromadu bebechu, tož se musym prodrať hafem zpocenych stařyku a stařen, kerym asi něfunguje pračka, bo smrďa podobně jak kauflandski hajzel, ale ten je ocuď daleko.
Než zajdu kupiť piva, stavim se u přyhradek s gazetami a časopisami. Tam to byva horši jak u zeleniny, bo dědcy si mysla, že to je veřejna čitarna, tož tam zaparkuju svuj dratěny kaufomobil, zeberu Blesk a šetřa prachi. Prodřu se frflajicym chumlem, vemu sobje Pravo, mamě Vlastu, Babu a život, Květy, Blesk, Rodinu a valim rači pryč spiš, jak mě kdosyk přetahně berlu. U piv nikdo neni, tuž narvu deset do vuzka a jedu pro chleba. Beru dva a poslucham, jak tam dvě babki nadavaju na ty gizdy, že minuly tyden staly rohliki enem čtyrycetnik a včil že korunu padesat a co to je za burdel? To za komunistu něbylo. Naberu do sačka dvacet rohliku a babki na mě čumja, jak bysem vyhral ve sportce.
Chtěl sem si kupiť aji kusek salamu, ale už sem zas zapomněl, že velci šefi v ramcy "zkvalitněni služeb" hrali asi kisně-kisně-hybtě se, bo regale ze salamem, syrem a salatami su včil v dupě uplně. Jak sem to minule zystil, ptal sem se roby, co kolem profičela s takim tym elektrovuzkem na vozeni zhnilych mandarynek, kaj su salamy. Tak pry venku naproti Eurotelu. No super, a čemu? Pry něvi. Hmm, rozprava jak s hluchoněmym slepcem.
Do dupy, jak ja něsnašam nakupovaní! Kaj zas su ty sačkove polivki?! Tuž čelem vzad a zpatki! Litam mezi regalami jak něšikovny vodni lyžař, bo mama vymyslela plno capin. Kdyby aspoň ten listek zeřadila podle regalu, to bych se němusel vracať jak dobry holub.
Potem vemu eště paru mlik do kafe, mamě jakesyk jogurty, syry, flašu vodki, špagety a už valim k pokladni. Jedu enem čtyry pokladni, tuž řada jak ve Vitkovicach na braně minutu před druhu hodinu. No stravil sem tam štvrťhodiny, než si mě přebrala robka za kasu. Nejvic mě bavi, jak ty dobre duše čumja do krabic od zubnich past, esli si tam ludě nědavaju jakesyk dražši, ale že by jich napadlo podivať se do velkich krabic přiklad od kornflejksu, esli tam kdosyk něpašuje časopisy, tuž to nikoho něnapadně.
Hotove, zaplacene, idu do dupy, na salamy smolim, bo tam je řada a za pultem tam su take škaredši kopije Švorcove. Cely nakup mi zpřyjemňovali velcy šefi z Kaufu pušťanim jakychsik cedeček, kere asi kupili ve vyprodeju v Chalupkach, bo to znělo jak stary Pika, co hraval dole ve Fenixu, v dobach sve nejvěči slavy. Akurat na parkovišťu mě nasrali jacysik cygoši, co mi nutili levny parfem pulitru za padesat korun. Tuž to si rači kupim flašu meruňki a tež budu vonět.
Dobre rano v prdeli II.
Ludě, něblbnitě, taki zajem, tuž to sem něčekal. Robim si srandu, enem blbnitě dal, bo mi to robi fajně. Akurat ty moje slinty o Dobrym ranu, s tym sem asi nasral paru ogaru a robek. Dokoňca aji pry ty samotne moderatory z Dobreho rana. Tuž aby to něvypadalo, že mam cosik proti ostravske čete. To ni, nědejbuh! Jak je čas, aji na Report se počumim, ten je fajny a člověk se tam dozvi fajne vjecy z regijonu. Aji to jejich vařeni, to je srandovni a semtam si aji jakisyk recept naškrabu na papir (potem to sice němožu najsť a nakoněc se idu stejně nažrať zas do Rady). Škoda, že už něuvadi Klekanicu taki ten moderator, co mluvil tajemně jak ten Malder z Akt Iks a dycki se na počatku každeho dilu představoval celym menem, to sme potem dycki robili aji v hospodě. No sranda.
Enem mě trochu šoklo, že velci šefi v čete v Praze asi rozhodli o nas bez nas a postavili Ostravu před hotovu vjec. Bo ti moderatoři tež vypadali, že im to o tym moderovani kdosyk řeknul až po vanocach. Tuž jak už kajsyk robim tak dluho, to už bych mjel byť profik, no ni? Aji ti policajti, co si z nich po hospodach každy robi srandu pochopili, že jim musy robiť tiskové mluvči pěkne baby, co v te televizy vypadaju dobře a ne jacisyk něvyspali pazgřyvcy jak ten s tymi štyrmi menami – IvanBřešťakTelevizeNova.
Franta – ten je z naši partyje nejchytřejší, bo ma doma knihovnu a televizu s nejvěči uhlopřyčku – pravil, že velka čete tak pořešila podil regionalniho vysilani na ukor inych pořadu, kere by mohla Ostrava robiť. Tuž nevim, Franta sice sem tam planta blbiny, ale kdovi. Ale abych im enem někřivdil, jedna moderatorka byla celkem fajna, ta se mi libila. Taka bloncka, co mluvila tak vyrazně, připadalo mi, jak by dřyv robila v rozhlase.
Myslim, že luďam by se vic libilo, jak by se všecke tři studija střidaly, bo by si to člověk moh aspoň porovnať. Tuž asi moc kecam a guvno do teho vidim.
Jak mama dodrbala mikrovlnku
Po vanocach si mama mezy řeču postěžovala, že se ji Ruža chlubila, že ma novu mikrovlnku. Tuž to je burdel, ona ju ma a mama ni! Ruža, to je jejich susedka, taka všetečna babka, co vječně vysedava v okně a ma přehled, kdo kaj šel, kdo se s kym zastavil, kery pes zesral travu před barakem a kolikrat a ine nězbytne vjecy. V duchu sem mamu proklel do sedmeho kolena, před očami hvjezdiček jak v unyji a zaspominal sem na anabazu před paru rokami.
V ten čas, přes jedneho znameho z teho bazaru (šak vzpominatě, ni, akurat tehdy sidlil indě a měl ine meno, tuž to je jedno) sem mjel možnosť ziskať lacno tu trubu. Tuž sem chtěl zrobit mamě radosť a kupil sem ji to pod stromek ať ma tež moderni domacnosť. Jak viděla tu kysňu pod stromkem, tuž začla pyskovať, že na co novu televizu, že staru maju deprem deset roku a funguje dobře. Tuž sem ji vysvětlil, že to neni televiza, i když jak budě guvno v programje, može čuměť na točicy se taliř. Zrobil sem ji školeni, co a jak se s tym robi, kaj se co strka a co všecko to umi. Byla nadšena a hned si všecko vyzkušala. Druhi den v tym pry uvařy objed. No fajne.
Na druhi den mě zbudil telefon. Mama volala, že pry ji mam zystiť čislo do opravni, bo ta mikrotruba je jakasyk posrana. Tuž se ptam jakto, no a ona mi řyka, že to vubec něfunguje. Ptam se, co to robi a ona že nic. Ani ťuk. Tuž šak to něsu hodiny, tak jake ťuk, no ni? Asi odešla poistka. Idu k ni, naštěsti bydli enem přes štyry ulice ode mě, přydu k mikrovlnce a malem se mnu jebně o zem – přyvodni špagat neni v eletryce. Tuž se ptam, esi si robi srandu. Pry ni, tata večer řeknul, ať to na noc rači vypina, že to zbytečně žere prud, jak tam sviti ten budik. Tuž sem ji to zapnul, vyzkušal, dal si kafe a valil dom.
Za hodinu dalši telefon, zas mama. Včil pry, že se ten taliř nětoči a jaksik to v tym iskři. Zas se ptam už celkem nasraty, esli to vrči, na to ona, že ja. Slyšim z dalki jakesyk podezřele zvuky, no a z ni vylezlo, že tam narvala kastrol s gulašem, že ho chtěl tata ohřať. Tuž řvu ať to honem vypně, bo je mikrovlnka v řyti. Tuž to foter vyrval ze zasuvki až iskry litaly. Zopakoval sem ji, že do teho něsmi strkať žadne železne vjecy a jak se zoptala, esli ani panev, tuž sem ji s tym telefonem jebnul.
Potem už se tyden něozvala, tuž sem si řeknul, že se s tym naučila robiť. Guvno! Za tyden telefon rano do roboty, ja eště ve stavu vyoraneho potkana, bez turka, očiska zalepene a mama pry esli mam odpoledně čas. Začal sem cosik čuť, tuž řykam, že ni. Ona pry, že by potřebovala odvezť trubu do opravni. Že ma rozbite to sklo na tych dveřach. Tuž sem se zoptal, esi ji to spadlo či kereho šlaka? Kajže – pry chtěla zrobiť fotrovi rano vajca na snidani. Tuž tam narvala štyry vajca v misce a zapla čudel. Nachystala na stul chleba, sul a kafe a zavolala fotra ku snidani. Štyry jeby jak z děla na cely barak a foter taktak uhnul jednemu vajcu ve skle. Dva rozbite hrnki na poličce, sklo na dveřach vysypane, smrad jak v babske šatni po tělocviku.
Odpoledně sem přyjel pro mikrovlnku a jebnul sem ju dole do popelaku. Mama enem nechapavě čučela z balkona.
Tenkrat sem eště dostal nakoněc vynadane ja, co ji taham do domu take moderni bebechy, co su složite jak křyžovka ve Vlastě. A naraz jak to ma Ruža, tuž je to "taki dobry pomocnik do domacnosti".
Už mě aji parurazy napadlo, esli moja babka s dědu něbyli surozenci...
Jak sem byl za debila
Byl sem na jednym uřadě, no to je jedno na jakim, bo člověk furt musi kajsik loziť a škemrať a podepisovať a tak. Tuž sem tam přyšel, milijon ludi, u stěny taki ten kafomat, tuž hned sem začal slintať jak Pavlovuv čokel. Abych pravdu řeknul, moc ten pekelny stroj němam rad, bo mě dycki převeze, tuž sem si pořadně nastudoval ten letak, co tam byl nalepeny na tej kisni. Nabidka jak v baře, kafe, bile, černe, kapučino, mokačino, no a turek nikdě, dyskryminace!
Tuž užuž sem šahal po šrajtofli abych dal te nenažrane bestiji najesť a ona mi vyplula tu černu břečku, když sem si všimnul dole čudla bez napisu. To maju istě ty potvory uřednicke tam ten turek schovany! Něvahal sem, vrazil chechtaki a zmačknul knofel. Kelimek spadnul, tuž to je v pořadku a začala do teho scať jakasyk pruhledna močka. Baba za mnu se začala pochechtavať. Nevěřyl sem vlastnim očam, vzal kelimek a srknul. Do dupy! Vařicy voda! Baba za mnu už se řechtala na plne kule. Tuž to ti nědaruju, megero. Zas sem upil a nahodil gzycht, jak bych pil ten nejlepši truňk na svjetě. Neduvěřivo se na mě podivala, ja sem zas upil ty hnusne teple chcanki, snažil se zadržeť grcani, ale nic sem nědal na sobě znať. Už byla cela nalomena, tuž sem se k ni eště naklonil a pravim ji "pani, to je enem pro uředniky, nikomu to němluvtě, že sem si to dal". No a už sem fičel do kancla. A co myslitě, že si dala ta rebeka?! Eště ve vnitřku sem slyšel jeji nadavki.
Babě v kancliku sem si potem postěžoval, co to tam maju venku za čorkařski stroj. Tuž mi vysvětlila, že to je voda na zaleti takich tych hnusnych sačkovych polivek, co chutnaju jak ryža močena v zelenym čaju, nebo na zaleti turka. Tuž vida, turek! Byl sem blizko, no ni?
Večer u kysně
V nedělu sem byl přes den jakisyk utahany, enem sem si skočil na objed do centra do Rady, bo tam fajně vařa a odpoledně sem sebu bechnul v obyvaku na gauč a usnul jak děcko po rohipnolu. Zbudil sem se akurat na zpravy na čete. Tuž to se zas děju vjecy. Jacysik hňupi choďa po ulicy a mlaťa ludi a eště se u teho něchaju natačať na video. Tuž to je burdel. Takich hajzlu nakopať do řyti až by jich mama něpoznala. No celkem mi to zkazilo chuť na večeřu. Tuž sem si dal akurat zbytki ze Sylvestra (tu ambrozyju už si někupim a to cukrove od mamy už tež chutna inač jak na štědry den, asy sem ho mjel čimsy přykryť) a už sem přepinal na Novu, bo všecke gazety cely tyden něpsaly o ničim inym jak o nove Superstar. Tuž přyznam se, byl sem tež zvjedavy, co za hluši pazgřyvci se tam zas budu krutiť jak slimak v mikrovlnce.
Pravim vam, stalo to za guvno, rači sem mjel isť chrapať. Prvni pulhodinu ukazovali zabjery z prvni superstar, asy aby si spomjeli aji ti nejvěči sklerotycy na ty hruzy, co tam byly. Potem tam vřyskala a poskakovala jakasyk přykuřena bloncka, ale spiš si myslim, že ta se z kymsik vsadila, že se dostaně do tej hvězdnej pěchoty bo to inač neni možne, že by totok myslela doopravdy. Potem už ukazovali ten nabor v Ostravě. Tuž čučel sem, esli tam v tym Jindřychu něuvidim kerehosik znameho ze šichty, či jeho synka nebo děvuchu, ale nic. Akurat ten kašparek Martin v tym obleku, jak robil Gota, mi byl povjedomy. Myslim, že sem ho raz viděl pařyť ve Vegase na Nadražni. No a ta porota – čemu tam zas su ty stejne gzychty jak minule? Ten fantomas co hral kdysik, eště jak byl normalni v Pražskym vybjeru a ta jeho cimprlina uřechtana, co je rok od roku podobnějši rybičkove Halině. Fajne, že už tam něrobi vjeter tym svojim harem ten kovboj ze Žluteho psa. Ale něvim, esli to vyhrali s tu jeho nahražku, s tym Horačkem, bo mi přyšlo, že akurat machruje s tym klobukem a s tu svoju angličtinu.
Jediny dobry krk tam byl, jak ten moderator od te Laťki pravil, že nejvic si ludě vybiraju piseň "Dvě malá křídla" a tancoval přy tym s tymi ufiknutymi kuřecymi křydlami. Tuž to sem se řezal jak cirkula.
Tuž to vam povim, tym děckam to sebevjedomi aji zavidim, bo ty hlašky "Ja sem nejlepši", "Mě naša republika potřebuje" a dalši cypoviny, no přy tym mi nadskakoval ohryzek. No ale nakoněc čemu ni? Ludě tam lezu, že budu slavni za každu cenu, ini na to čumja, zaviďa, nebo im to přeju a nakoněc buděme mjeť nove "osobnosti" a Nova zas par milijonku navic. A včil mame co sme chtěli, no ni?
Pařba s partyju
Na sobotu sme mjeli domluvenu pivni lázeň s partyju. Domluvili sme se, že se sejděm v pjet hodin nahuře v Dile. To je celkem fajna knajpa. Maju tam kulečnik, šipki, ten džubox a hlavně fajne servirki, tuž možeme chlompať, pokecať, kulturně se vyžiť a sem tam aji jakisik cycek ve vystřyhu viděť jak nam kerasik robka něse pivo a musy se natahnuť a předkloniť. No fajne.
Přyšel sem v pjet deset, bo sem sice spichal, ale zpozdil sem se očumovanim jakehosik letajicyho Česťmira na Nadražni u Alberta, kery si asi plnil bobřyka odvahi v sutěži "Gdo přeběhně přes přechod před autem a doleti nejdalej". No pravda, ten už teho asi moc něnalita, bo jak sem šel pryč, zrovna dojeli havrani s fajrontkaru. Banda už obsadila stul vedle džuboxu, tuž sem se přyvital, sednul a mavnul na servirku, že chcu tež jeden škopek. Zešlo se nas pět z roboty: Milan, Pepik, Kamil, Jura a já. Po dluhe době přyšel aji Venca, co s nami dřyve robil. Včil je podnikatel. Divne ale je, že pro fabryku furt robi to same, co robil, akurat dostava vic chechtaku. Ani nevim, gdo ho pozval, bo nas sere. Tuž a všecy to musa vjeděť, jaki on je king. Pry babě kupil pod stromek nove auto (jakesik klijo), harantum počitač a cele familiji fajnu dovolenu. Tuž sme ho začali hned štenkrovať, esli pojede do teho Tajska, nebo Srilanki, ale on začal cosik blekotať, že k Atlantyku ma strach jeť. Tuž sme ho mezi chlemtami piva ponukali, že jak tak moc zarobi, aby tam jel hned, na mjesyc, podpořyť turystyku. Řeknul nam, že sme cypi a vyřnul dalšiho ferneta. Chlampal jaksik rychle, asi aby nam dokazal že na to ma. Dalši fernet zapil pivem a divně si grgnul. Nu a už fičel na hajzel. Bylo ho slyšeť až k nam. Od te doby co podnika ma guvno trening. Kamil čuměl na Vencuv mobil Nokija (čemu ti hňupi davaju tym kramum take cypate nazvy s čislami – kdo si to ma pamatovať?), kery ležal na stole, potem ho lapil za šňuru a optal se nas s gzychtem tajemnym jak Vladimir Čech, esli je Venca lidumil. Pepik, kery měl dněskaj slinu a lopal už asi pate pivo jak dehydrovany kakadu zařval že ni, že Venca je debil, tuž ale mi to docvaklo, co tym Kamil myslel a kyval sem hlavu že je veliki lidumil. Kamil cosik pomačkal na tym žďorbu a potem ho honem bechnul zpatki na stul, bo Venca na hajzlu naraz ztichnul, tuž sme si řekli, že už je mu asi fajně a chlastali dal. Hladina škopku v břuchach pomalu stupala jak Ostravica při povodňach. Kolem sedme už sem po štvrtym pivu pomaly začinal měniť vyraz jak ef patnastka geometryju křydel. Kdosyk si všimnul, že Venca eště furt něpřyšel, ale to už se kimacel od hajzlu a polohlasem si cosik mumlal o zasranym vlašaku. Vypadal jakysik chory, košulu měl jaksik vlhku a buntek rozepnuty. Jebnul sebu na stolek, mobil přytahnul za šňurku, chvilu se snažil ostřyť na displej a potem zařval "Kera sviňa?" Tuž přecej v tym Kamila něněcham ni? Tuž Vencovi pravim, ať už chuj něchlasta, jak potem něvi co robi. Byl jakisyk nějisty, tož mu eště přidavam, že cely večer nam vali kliny do pal, jak je charytatyvni, uči nas posylať darcovske ezemeski a včil nam nadava. Tuž se omluvil a objednal všeckim po kališku. Enem mu vrtalo palu, odkuď vjeděl to čislo, tož my na to, že mu ho řeknul Milan. Ten už byl najebany jak sysel a enem se mu klimbala pala.
Tuž sme dal kecali, jak bylo na Sylvestra, co na šichtě, gdy budě hrať Banik a v tym se Milan probral a krokem jak Nurejev ze zvrtnutu hnatu se odebral na hajzel. Vencovi blesklo v brylach, chytnul Milanuv Alkatel a řehtal se jak kuň než uvidi Taxys a už zas mjeli Srilaňani o paru korun vic. Milan se vratil celkem skoro a jak znovunarozeny. Ničeho si něvšimnul a asi ani Kamil, bo jak šel scať, něchal mobil na stole aji on. Tuž sem si zaposylal aji ja, sranda ni? Kolem desate sem tež zašel na hajzel, bo už se pivo tlačilo ven. Trochu sme se tam s Pepu zakecali, bo ma problemy s robu, tož si potřeboval komusyk postěžovať. Tuž ten ma život na guvno, bo te jeho asi jeblo v pale a dala se k tym Jehovistum. Každu nedělu chodi na jakesyk srazy, tam si čitaju z jakichsy knižek, potem zpivaju jakesyk jejich songi, modla se a ine cypoviny. Přes tyden potem ona stava po robotě v Komenskeho sadach a dava luďam ty jejich časopisy. Vraca se dom až večer, navařene neni, vyprane neni, Pepa chodi do roboty smradlavy jak mokra hadra, chrapať s nim tež už něchce, no peklo. Chudak synek. Tuž pěkně sme se tam zakecali. Jak sme přyšli zpatki, tuž na stole spal akurat Kamil, ostatni už byli v dupě.
Jak sme se potem rozchazali dom, malem sem tam něchal bundu, bo venku bylo take teplo, že sem si to uvjedomil až u byvaleho Tuzexa. Tož kaj to sme? Je leden a venku choďa v nocy ludě v tryčkach. Pravda, byli to jacysyk mladi chuji, co šli na Stodolni, tož ale i tak. Aby nam cesta na lokalku ubjehla, zařvali sme si na celu Ostravu našu oblubenu "Pora na dobranoc bo juž kženžyc švjeti, džeči lubjou miše, miše lubjou džeči". Ludě čučeli jak bezdomovec na inkasni listek, bo to asi něznali.
Jak sem se rano v deseť probral, chtěl sem zavolat Pepinovi, ať se na tu svoju vysere a kopně ju do dupy. Tuž a hlaška z mobila pry že mam maly kredyt. Tož běž do řyti, jak maly kredyt? Šak sem o Sylvestru nabijal na pjetset.
Ty hovadaaaa!!!
Oprava zgychaneho komputera odbornikem
Eště sem vam něnapsal jak to dopadlo s tym mojim komputerem, co mi ho dojebal Karel potem, jak se zbudil po te sylvestrovske akciji u mě v přecyni na novy rok. Hňup jeden, mysli si, že jak odebira ten magazyn Počitač pro každeho tuž je jakysik Bil Gejc.
Sednul k temu a pry že to mam jaksik špatně nastavene. Že v tym magazyně psali jakesik rady a že on odbornik mi to vylepši. Ja temu guvno rozumim, bo ho němam dluho. Mam ho na splatki z Makra, bo mi manik z roboty přes ty počitače poradil, že tam ho maju nejlepši a nejlevnějši. Tuž jak špatně nastavene? Či v Makru něvja, jak to maju spravně nastaviť? Že ja hňup sem ho k temu pušťal. Dvě hodiny tam cosik cvakal na te klavesnicy a potem se s takim divnym gzychtem zdvihnul a že už musy dom na svačinu. Jak sem večer chtěl zapnuť ten internet, abych se podival na ty stranki s cunami, o kerych psali v novinach, tuž komputer psal jakesik blbosti. Mlatil sem do teho, mačkal enter, eskejp aji ef jedna, ale guvno z teho. Nasrany jak cyp sem šel spat.
Rano v ponděli na šichtě se mi Karel vyhibal jak cygan uřadu prace. Chtěl sem mu prve nakopať řyť, ale potem sem si řek, že na něho seru. Možna za to ani němoh, bo jak sme ho na Sylvestra jebali tymi dveřami do paly, možna mjel otřes mozku. Tuž sem zašel za našim hlavnim odbornikem přes komputery a řek sem mu, že mi doma nějdě mašina. Chvilu sem ho musel přemluvať, že pry něma čas a že roba je doma s děckami a podobne plki, ale nakoněc se něchal ukecať za flašu slivki. Domluvili sme se, že po robotě pujdě ku mně dom. Tuž sme přišli, ja sem nalel po pulce ať se mu lepši přemyšla a něchal sem ho tak. Co chvilu za mnu přyšel do obyvaku a esli němam jakesik cedečka a jakesik drajvry či cosik, tuž sem mu dal krabicu, co mi dali v Makru a dal sem čučel na televizu. Hodinu na tym dřel jak krtek na Švermě. Nakoněc řeknul, že sem tam mjel virus a že už je to opravene a že ide dom. Tuž sem mu poděkoval, dal mu tu slibenu slivku a něchal ho isť.
Večer sem sednul k mašině, ale cosik mi tam něštymovalo. Ty male klikacy obrazki jakesyk ine, myš něfungovala a na spodku mi litala jakasyk kočka či co. Tuž sem zkusyl zapnuť internet, no ale bez myši to něbylo vubec jednoduche. Chvilu to piskalo jak při zkušce syren a potem mi najely misto cunami jakesyk rozcapene baby. No pravda, pjekne byly, ale jak ich bylo čim dal vic, tuž sem to rači vypnul, bo sem nechtěl aby mi hučelo celu noc. Tuž to je odbornik? Jak ten Karel. A to ma pry vysoku školu přes počitače a bere vyplatu jak ja s Frantu dohromady. Nakoněc sem musel zajit za susedku. Ta ma šikovneho synka a ten mi to dal do kupy než sem stačil praviť "Tuž co, už maš jakusik babu, nebo ti ty jebaki zmizli samy od sebe?" Ja ja, zlata mladež. Kdyby misto vykuřovani po knajpach a lopani piva rači robili cosik pořadneho. Tuž ale cyp ho střel, bo druhi den se mi po tych babach zastesklo, ale už sem nevjeděl, kaj ich hledať. Musym se zoptať chlapu na šichtě.
Dobre rano z Ostravy? Dobre rano v prdeli!
Do řyti, dobre rano v dupě! Včera rano zapnu televizu, bo sem mjel odpoledni. Chtěl sem počuměť na Dobre rano jako dycki. To byl šok jak když sem se onehdy ožraly opřel o stěnu v třetim patře, abych spočnul bo do pětki to je daleko a vytah zkolaboval, no a pozdě sem zystil, že jakysik hňup odmontoval z vypinača na světlo kryt. Taka šleha! Tuž to sem ale odbočil. No a v tej bedni vidim misto mojich oblubenych moderatoru jakesik kašpary. Taka vyčuchnuta bloncka s vyrazem typu "Fšeci stě mi u řyti!", keru sem už parukrat viděl v Reportě a o keru bych si ani Ukrajinu něopřel a divim se temu Zaoralkovi (ale ten ma asi dražši kolo) a potem tež taki vysmaty kašparek s ušami jak křydla motyla Emanuela a tlemi se na celu obrazovku až manik u kamery rači zavira očiska. Motaju se tam oba jak mucha na guvně, překecu jak koktavy scanek a eště se temu blbě tlemja. A to už němluvim o te černovlase segře od smrtki. Tuž co to je? V robotě sem na odpoledni sednul ku komputeru a poslal emajl do televize. Tuž platim si těžke love, tuž ať mi řeknu, kaj dali moje oblubene uvaděče.
Dněskaj mi odpovjeděli, že mam sledovať program televize a bude mi všecko jasne, bo pry to je vysylani z Ostravy, kere se včil budě střydať každy tyden s vysylanim z Brna. Tuž to je fájne. Co štrnasť dni rano kašparkove divadlo! Nic se něda robiť, z děckama nězatopiš. Aspoň možu rano del chrapať, bo na ty gzychty se čučet něbudu. Na Novu se možu vysrať, bo tam su rano sami zhuleni vytlemenci, kere televiza našla asi tak, že šef dostal přykaz zehnať jakesik něohleděne moderatory, tuž se probjehnul před studijem a popadnul paru klacku, co tam hulili, za fliger a už byli v televizy. Jedina zabavna postava tam je ta Hrachovcova. S tu je aspoň prdel jak s Jarunu.
Ale čert vem kašparki. V sobotu iděme s partyju oslaviť prvni tyden v roce, tož aspoň budě zas jakasik sranda, no ni?
Jak mi chachaři podvedli mamu
Včeraj sem se stavil za mamu popřať ji všecko nejlepši do noveho roka bo sem konečně v celkem střyzlivym stavu. Fotr byl tež doma, tož sme si dali po pivu a fajně pokecali o vanocach, sylvestru a tak. Mama se trochu přypila a začala buliť, že mi chtěla kupiť fajny darek pod vanočni stromek, ale cosik se posralo, tak sem dostal akurat od ni ponožki jak každy rok. Něvadi, stare už se mi stejnak rozpadaly, bo jak je každy den peru v ruce mydlem (bo se mi poťa nohy jak cyp) a drhnu je kartačem, tož moc dluho něvydrža. Ale mama furt něchcela přestať a furt o tym darku vykladala, tož sem z ni začal mamiť detajly.
Vytahla jakysik barevny letak, kdě byly štyry obrazki a velki napis "Jeden tento dárek je váš". Na obrazkach byl dygi foťak, jakesik dyvidy či co, radijo a eště jakasik konvica s hafem hrnku a taliřu. Dalej tam psali, že jak si objednam (no ja ni, mama) cosik z katalogu Magnet, tak si k temu možu přybrať jednu z tych štyrech capin zadarmo. Mamě to kdosik hodil do schranki štrnasť dni do ščedreho dňa, tuž natěšena jak cyp si objednala hafo vjeci z katalogu a k temu chtěla aji ten dygifoťak. Sice něvim, čemu mi rači nechtěla objednať radijo – bo to moje už sotva dycha a foťak mam dobry bo Zenit je dobra značka, ale čert to vem. Tuž dva dni před ščedrym dněm přyšly dva baliki – jeden velky jak podprda od tej Haliny z tych rybiček a druhy taki spiše menši. V tym velkim byly ty bebechi, co si mama objednala z teho katalogu a v tym druhim byly dva hrnki a dva taliřki. Mama v šoku, pry kaj je foťak? Tuž volala tym hňupum podvodnickim a baba na druhe straně dratu pry "Všechno je v pořádku, přečtěte si důkladně objednávkový leták" Mama slepa jak jednodeni kotě něpřečita ani čislo lokalki, natož jakesik male pismenka, tuž se na to vysrala a hrnki vzteki rozmlatila. Tuž ja – znamy chytrolin čitam a čitam a nic mi na tym něpřijdě divneho. Třa si objednať jakesik zboži a podle teho, za kolik člověk objedna, si može vybrať jeden z tych čtyrech bebechu. Tuž kaj je zakopany foxteryer?
Tuž sme dalej chlastali pivo, žrali smažene kobzole a kecali a mi se začlo chceť srať, tuž idu na zachod a beru sebu ten barevny hajzelpapir z Magnetu. Jak tak sedim a tlačim, obratil sem na posledni stranu a tam uplně dole takim malym pismem, že aji vyučeny mravenec by měl problem to přečitať bylo napsane cosik o tym, že ty štyry darki dostanu prvni štyry ludě, co zrobja největši nakup od 1. řyjna do 31. řyjna. Řyjna, do řyti!!! Ostatni, co si objednaju, dostanu ty zasrane hrnki s taliřkama. Tuž něsu to hovada? Se mi zda, že si s mamu kdosik pěkně vytřel řyť.
Jak nas osral Oskar
Jo, v tym sylvestrovsko-kerfurovskym zhonu sem malem zapomjel napsať o předvanočnim zažitku. Před vanocami mě kolega vyštenkroval, že na Kuřym rynku je bruslak, že zajdem. Nu čemu ni, sem celkem dobry sportovec, tuž sme zašli.
No ten Oskar se moc něvytahl, taka zamrzla haviřska spluva, no ale aspoň něco. Jak sme přišli, tož tam jezdila ta rolba, že pry upravuje led. Mezitym sme zkontrolovali stanki na Masarykaču, kery z nich ma nejlepši svařak, počuměli se na vinetuy, co tam hopsali (ty brusle v baglu tlačily jak cyp) a potem sme se vratili na Kuři rynek. Pravda, Jura už bral jednu stranu ulice od druhe, bo ta dylina michala svařak s grogem. Na bruslaku furt prazdno, rolba pryč a u vchodu se tlačilo ludi jak u Gebauera za Fenixem jak dovezu čerstve maso z koniny. Tož sem se nasral a odchytil si jedneho pajtaša s tu červenu šalu a visačku, co tam šašek duležitě politaval a že chcu brusliť. Začal cosik blekotať o tym, že to včil nějdě, bo je v ledu ďura. No chuj jak lampa. Tuž to mohli luďam řeknuť ni? Děcka tam mrzli, bo němohli chlastať svařak, staři nadavali, no sranda jak na pořbu tchyně. Vzal sem Juru za fliger a šli sme vedle do te knajpy Dilo a tam sme se zbruslili jak sourozenci Romanovi.
A viš ty co Oskare? Di do řyti!
Utřel sem pysk v Kerfuru
Včeraj, jak sem jel rano lokalku na šichtu, sem ešče poloslepy kuknul z okna a co něvidim – řada aut jak cyp od Imperijalu až po Frydlanske mosty. Už sem se těšil, že uvidim jakesik rozflakane žďorby na štyrech kolach od hňupu, co jezďa jak prasata a nědodržuju vyhlašku, a nebo aji jakesik dojebane krvave zněuznane zavodniki formule jedna, ale nic! Řada až ku kulturaku a socijalce a ešče dal. U Hutnich montaži Domu energetyki sem se na to vysral a zas sem zavřel oči, bo se mi chtělo spať a na šichtu eště daleko a zrovnaj nastupil jakysik nasrany pazgřyvec s berlu a už si to zamiřil ku mně. Vyser si oko! Maš jezdiť invalidnim vozykem a ni lokalku, cype. Jak sem přyšel do roboty, tuž tam mě ani stolek něpozdravil, bo všeci kecali o jakesik akcii storoča v Kerfuru. Chvilu sem posluchal esli něvyšpijonuju jakesik detajly, ale guvno. Nakoněc mi to nědalo a zoptal sem se Jaruny. Ta na mě mrkla – asi si spomjela na naš taněc na Stodolni – a pry že v Kerfu dněskaj maju akci, kdy si možeš kupiť buty anebo košulu se slevu jak prase. Tuž buty už mam dojebane a košula už by tež zaslužila vyprať. Vrtalo mi to palu až sem se rozhodnul – bulnu šichtu a něnapadně se vytratim na hodinu. Třebaj tam kupim hadry a kdovico ešče.
Něnapadně sem se prošvenknul vratnicu – ty ramba v černych uniformach zrovna čumjeli na televizu, kdě byl jakysik pořad o ucpanych cestach. Sednul sem na lokalku a valil směr Kerfur. Vystupil sem u Hutnich montaži a přyskokem vpřed sem se šinul ku hlavnimu vchodu. Už za zastavku mi bylo divne, že tam bylo ludi jak na prvomajovym pruvodě za komanču. Čim bliž sem byl Kerfu, tym to bylo horši. Ludě se tlačili jak sardinki v plechovce a čim dal vic mě srali. Jak už sem myslel, že se na to vyseru, tož mě dav vtlačil do hlavni brany a ja spolu s dalši partyju, kere se zachtělo zlevněnych košul a radiji, proletěl kolem Mekdonalda, byvaleho Elektrosyty a nakoněc kolem informaciji. Eletrycku branku, kera pušťa ludi do opchodu, sem přeskočil jak Sergej Bubka v dobach sve největši slavy a řynul sem si to do oděleni tekstylu. Ti hajzli! Košule za dvacet korun už němjali! Tuž smykem vybiram zatačku a valim do odděleni obuvi, kere je hneď vedle. Do štajgrove řytě! Posledni fajne buty za třycet korun ukořistil jakysik antek z Polskej. Tuž co robiť? Shybam se pro letak, co se tu vala na zemi. Po řbetě mi přeběhně deset duchodcu. Slyšim enem, jak si ščebetaju cosik o levnych pomerančach po koruně za kilo. Jejich berle citim v každym obratlu. Vstavam s letakem v ruce a oko mi padně na předni stranku – domaci kino za patnast set. Kurnik šopa, tuž to je vjec! Nědavno nam zavřeli kino Vesmir, do Luny je daleko a jeden listek v Sinestaru stoji jak izdenka do Brna. Mjeť doma vlastni kino enem za par korun, tuž to by partyja z roboty čuměla jak Gross na lokomotivu. Dufam, že to platno k temu je dosť velke. Nerad bych na to čuměl moc zblizki. Valim do elektra. Tam už stoji banda rychlejšich koliku s robkami, kere se tvařa tajak by mě chtěly narvať do tej jejich vybrane lednički, na keru sem se enem kutkem oka podival. Čumim jak vrana na romadur – lednička za dvatisyce, tuž to sem něviděl ani u znameho v bazaru a to je nějaky frajer, bo ma otevřene nonstop, aji v noci. Prodiram se davem ruzne narodnosti k televizam a videam – a zas guvno! Posledni domaci kino za tisicpětset bere jakysik čobol, na kereho se vzapjeti vrhaju ostatni v řadě, keři tež chtěli ušetřiť za kino. Jeden se mu snaži vyrvať z ruk tu krabicu a druhy ho picha prstem do oka. No něvim něvim, esli mu k čemusik budě ta zmačkana bedna, keru mu vzteki poskakala ta tlustoprdka co stala za nim. No nic, seru na to a pomaly se deru k vychodu. Cestu se ešče nachomytnu k bitce u vjecy pro male haranty. Chytnu jednu do gzychtu, keru hned tej babě vracam. Pada na zem a bere sebu dalši tři hňupy, keři drža stejnu krabicu lega jak ona. Lego se rozleti na všecky strany jak křeček, kery proleti ventilatorem a je klid.
Po dvuch hodinach se orvany jak oberva deru do lokalki a valim zpatki do roboty. Ramba na vratnici si mě ani něvšimnu, bo furt čumja na tu televizu. V robotě se mě všeci ptaju, co sem robil tak dluho na tym hajzlu a esli sem spadnul do mušle, že sem tak oškubany. Chuji jak lampa, no ni?
Večer na Nově potem ukazovali obrazki ze Slovenska, jak se tam ludě rvali do jakehosik supermarketu. Tuž take zufalce ja něchapu, tlačiť se jak herink gvuli zlevněnym kobzolam – bych se na to moh vysrať.
Sylvester jak sviňa
Už sem zas na šichtě, do řyti. Tuž musim vam popsať, jak sme prožili teho Sylvestra. Chtěl sem to zrobiť v nedělu z domu, ale zaprve mi bylo eště zle jak cyp a zadruhe mi v sobotu jeden chachar z roboty rozšteloval ten muj komputer tak, že mi ani ten internet nešel spustiť. Hňup jeden – pry "Já ti upravím nastavení." Mu asi dněskaj upravim fasadu. Ale zpatki k Sylvestru. Tuž to bylo něco.
Jak už sem psal dřyve, ve štvrtek sem vyrazil do Kaufu kupiť jakesik žradlo a piti. Kupil sem paru vek, salam a krabicu salatu na chlebički. Pozval sem pět lidi z roboty, aji Jarunu z konstrukce, bo s ňu je dycky sranda, tak sem dufal, že budě aji na Sylvestra. Kdyžtak može o pulnoci zrobiť stryptyz. No a tež mi može pomocť s tyma chlebičkama, ni? Mjel sem ščesti, bo tam mjeli zrovna to fajne pivo Ambrozyja, kere sem už parukrat pil a kere je skoro take fajne jak Plzeň, akurat je o dosť levnějši – stoji enem 3 koruny flaša. Tož sem kupil tři basy, bo ty hovada jak začnu piť, tak nevija kdy přestať. V Kaufu bylo vic lidi jak obvykle, bo každy se chtěl na Sylvestra pořadně nažrať. Mimo duchodce sem tam potkal aji par hňupu v oblekach adydas od vjetnamcu, jak se tam naparovali nad nas ostatni smrtelniki, tuž sem se jim v duchu vysmal.
Jak sem dorazil s tu hromadu žradla a chlastu dom, tuž mě napadlo, že bych moh pozvať aji teho cypa z prace, co mě furt sere a moh by sem si z něho zrobiť jakusik prdel. Potem sem si to ale rozmyslel, bo ten hňup by si beztak doved tu svoju rebeku aji s tym uřvanym parchantem a to by mi asi jeblo dřiv, než by na čete zahrali hymnu. Tuž sem se převlek do svatečnich značkovych teplaku, kere sem dostal od fotra pod stromek, trochu poklidil ten burdel, co se mi tu nazhromaždil, vyhodil paru kyblu ze smetim a čekal.
Kolem šeste dorazili prvni borci – Franta, Milan a Pepik. Hned jsme načli paru ambrozyji, ale ti hňupi pry, že to chutna jak soboli chcanki. Tuž to nemožu posoudiť, bo sem v Norsku ešče něbyl, ale řek sem jim, že jak něchcu, tak ať idu do řyti, že si to vypiju sam z Jarunu, esli přyjdě. Potem už drželi pyski a lopali. V sedum hodin dorazila Jaruna s Karlem. Oba už byli dosť najebani, bo se stavili na jedno z roboty. Hehe – enem hňup robi na Sylvestra, ja sem mjel dovolenu. Jaruna mi pomohla zrobiť chlebički a Karel se vrhnul na piva. Asi to nemjal kombinovať s vodku, bo v osum hodin už byl najebany jak čolek a vypadalo to, že to s nim brzo jebně o zem. A tež ja! V pul devate usnul v přecyni a nědalo se s nim hnuť, tuž sme ho uložili do stabilizovane polohi a něchali ho ležeť. Jak sme večer chodili scať, srať a někeři aji bluť, semtam sme ho jebli dveřami do hlavy. Proto se asi zbudil až druhi den ve dvanasť.
Pomalu se bližila pulnoc a partyja byla čim dal vic najebana. Posledni ambrozyju sme dopili kolem jedenaste a vudka už tež dochazala. Něvim, kdo s tym přyšel prvni – myslim, že Franta – že bysme si mohli připiť tym sladkim syrupem, co kdosik našel v moji lekarničce, keru mam v baře. Byla to jakasik šťava na kašel či co. No nic moc chuť. Mi se to eklovalo, tož sem si enem srknul, ale Franta to vyslopal skoro cele. Cyp! Po přypitku a po hromadnem zpěvu himny sme vyrazili ven jebnuť paru rachejtli. Šli sme kusek od baraku, bo tam maju susedi auta a nerad by sem komusik platil vyhořelu kraksnu. Ten chuj Franta se vykosil na čelni sklo oktafki od stareho Chvějki – ten se budě rano diviť, co to na Sylvestra padalo za divny dešť. Potom se eště vyblil na přechodu a jacisik fagani co šli na Stodolni se nam řehtali. Tuž sme vytasili rachejtle a zapalili sme je hneď tam na kolejach – co se s tym buděm srať, no ni? Jeba jak cyp a fagani zmlkli, bo to jednemu proletělo kusek od gzychtu. Druha rachejtla buchla Milanovi eště než k ni přibližil zapalku. Kura, co mi to ten cyp fotr kupil? Řikal, že to su bezpečne rachejtle z Teska, tam jak kupil ty teplaki. Že by to ten hňup kupil u rakosniku? Dalšich paru proletělo blizko ludi, co čuměli na ten burdel z okolnich oken, tuž sme to zabalili a zdrhli se schovať na Stodolni, bo gdosik zařval, že na nas zavolal benga. Vul – Sylvester je enem raz v roce, tuž co?
Na Stodolni – to byl mazec. Milan s Frantu se rozprchli kajsik do řyti a ja sem zustal enem s Jarunu a Pepu. Jaruna to tam znala, bo tam chodiva pařiť a tak nas zatahla do jakesik knajpy, kde byli sami najebani mladežnici a smrdělo to tam jak v květinařstvi po požaru. Dali sme si pivo a mi se začala motať palica jak cyp. Nevim esli z tej hudby či z teho smradu. Jaruna chtěla tancovať, tož sme šli. Ale ja ty moderni tance něumim, tuž sem se tam krutil jak tasemnica v hovně a čekal na ploužak, na kerym se snaď neda nic zkaziť – krom přypadu, kdy ma v sobě člověk chlastu jak husa nadivki. Jak se na mě naprana Jaruna přilepila, tuž mi huklo a začal sem ji valiť kliny do paly. No nevim jak by to skončilo, kdyby nas něnašel Mirek s Frantu. Franta jak nas viděl, vletěl na parket a zařval "Budě dysko!" Začal šejčiť jak šileny, ale dluho mu to něvydrželo, bo ten syrup v nim eště pracoval. Kdyby pogrcal enem mě, tuž to by něbylo tak zle. Horši bida byla, jak poblul barmana. Ten zavolal jakehosik švarcenegra, ten nas všecki popadnul za fliger a vyhodil nas do mrazu. Cyp jakisik. Mi už bylo tak zle, že ani nevim, jak sem se dostal dom.
Rano, jak sem se zbudil kolem jedenaste, byli všeci pryč kromě Karla, kery zrovna staval a ptal se, kdy přydu ostatni, že už se němože dočkať sylvestrovskeho přypitku...
Dalši kidy nězmizly, ale su uložene ve skladišťu.